movie

Pro mě určitě nejintenzivnější česká věc od UCHO. Se škatulkou konverzační horror nelze nesouhlasit.

50% Líbil sem mi Altrichterův debut SCHMITKE, zejména pro svou psychedelickou zacyklenost a děj izolovaný na sudetském maloměstě. N.T. ake spíš působí potřebou vyhovět divácké zakázce po hrdinech z lidu, kteří pro facku, hospodské moudro a nějakého "čuráka" nejdou příliš daleko. Celé dílo sálá značnou neautentičností (ostatně ho napsal lev solónu Jaroslav Rudiš o jehož příslušnosti či zkušenosti s nižší třídou z jižáku lze minimálně pochybovačně debatovat) a hlavní postava Vandama (u níž lze alespoň částečně pochopit zdroj frustrace) je bohužel neskutečně jednorozměrná mudrlanstká krabice, ostatní postavy si vystačí s jednoslovnou charakterizací a totální prázdnotou. Paradoxně Vandam je asi jediným dobrým důvodem ke shlednutí filmu a musím alespoň trochu obdivovat Čermákovu jadrnou flow s jakou absolutně bezemotivně trousí procesí "čuráků" a "píč". Nicméně třeba jeho televizní postava Rapla mi příjde v nečem svojší a košatější. Altrichter se do budoucna bude doufám věnovat vlastní tvorbě.

Unikátní suchá atmosféra s otiskem morální povadlosti v dokonálém podání Stellana Skarsgarda.

Bergmanův dokumentaristický návrat na ostov Fårö, který byl jeho částečnýn domovem, ale i lokací pro film PERSONA. První díl dokumentu z roku 1969 jsem neviděl, ale Bergman ho hned v úvodu rekapituluje a vyznění je značně pesimistické. Ostrov trápí nedostatek práce i trend madých lidí, kteří ostov houfně opouštějí a odcházejí do větších měst. O deset let později ke svému překvapení Bergman zjišťuje, že mnoho mladých lidí své rozhodnutí odjet změnilo a v dospělosti našlo zalíbení v životě na klidném a nepříliš zalidněném ostrově (43 tis lidí tehdy, skoro 55 tis dnes). Bergman se hodně zaměřuje na ostrovní profese, zde značně hospodářsky a zemědělsky orientované a dává dostatek prostoru k osobní výpovědi. Jindy ale naopak naservíruje suchý bezeslovný profil postaršího dřevaře, který ráno pokácí vzrostlý smrk, sám ho naloží na traktor, na pile rozřeže na prkna a večer si pak o samotě na kamnech osmaží rybu s kaší a omáčkou. Vzhledem k tomu, že Bergman dokumentuje ostov praktický celý rok, je škoda, že se absolutně nevěnuje žádným folklórním aspektům, ale tak už je i s jeho hranými filmy: osobnost člověka v popředí.

Nevyhnutelnost stáří v obrazově velice působivém krátkometrážním debutu od režiséra, který později natočil původní norskou INSOMNII. Synovec navštíví svého strýce, který přes útrapy staří farmaří na odlehlé samotě a nehodlá na svém životě už nic měnit. Silné a na studentský film s velice dobrým instrumentálním soundtrackem. https://www.criterionchannel.com/insomnia/videos/near-winter

Zpracování horší Pat a Mat a skutečně špatný soundtrack, ze kterého se mi rolovaly nehty na prstech.

Bezpochyb technicky skvěle udělaná věc, příběhově hodně silná, ale ve své emotivní výpovědi možná tlačí až příliš (fakt PŘÍLIŠ) na pilu.

Druhá série je dramaturgicky až děsive rozkolísaná záležitost, které buď měla mít 6 dílů anebo alespoň 10. Prvních pět epizod je neskutečně napumpovaných, ve zbylých čtyřech se pak materiál na jeden díl roztahuje ad absurdum a nakonec vyšumí do ztracena. Je tu několik osobnostních dějových linií, které v druhé půlce začnou pomalu mizet, nebo vjedou do slepé uličky, případně se zde nárazově vytrácí důležité postavy atd. Řemeslně pořád slušně udělaná show, ale zároveň docela nečekaná nuda.

70% Slušná variace na OKNO DO DVORA zasazené do reality (?) jihoafrické spodní třídy. Pro mě určitě netradiční věc, byť mám výhrady k občas přepálené logice chování hlavní postavy, ale budiž. Řemeslně slušné a dobře to pracuje s omezeným rozpočtem, který je znát, ale neškodí.

V jugoslávii natočený softcore, výrazný pro svou komediálně laděnou režii (která odlehčuje zhruba 40 minut dlouhé čekání na finální klimax), psychedelic / funky / smooth soundtrack a hlavně řadou homosexuálních scén, které údajně nebyly v 70's softcore filmech standardem (nemohu potvrdit, nemám nakoukáno).