Mangano

...aneb šetříme rozpočet na horší časy přiznaně dílem o zastavení financování projektu SGC. Kreativní joke.

Hodnotím za poněkud zvláštní onen záměr uvést hned jako druhou epizodu výpravného Sci-Fi seriálu díl odehrávající se výhradně na vojensky šedé základně. Já bych se snažil diváka upoutat co nejvíc a co nejrychleji nabídkou nových světů, ras a technologií, ale zase na druhou stranu...kam spěchat, vždyť ono to příjde.

Originální ale jinak průměrné Sci-Fi, díky kterému ovšem vznikl jeden z nejlepších seriálů všech dob. Před fanouškovským maratonem povinná to literatura.

Starší série jsou naprostou klasikou, kterou sleduji už tak od třetí třídy základní školy, ale v sériích z předchozích let již autoři hrají úplně na jinou notu. Svoje příznivce si jistě najdou, ale pro mě jsou už ve většině ty díly prostě nudné. U tak obrovského kultu, jakým South Park pro mě byl, mi je to líto. Svět se zase o kousek pootočil.

Za mě nejvtipnější díl South Parku.

Barevné, romantické a emocionálně rozvité teenage drama z prostředí maloměstské střední školy. Při sledování první série mě začal otravovat všudypřítomný patos a růžové brýle, které se mi tvůrci snažili neustále s každým dalším dílem nasazovat. Z paluby druhé řady tahle otravně tíživá kotva spadla a do konce té třetí se naštěstí už nikdy úplně znovu celá nevynořila. Příběh se snaží co nejvíc hrát na pozitivní notu a já to pak začal i přes menší úskalí akceptovat. Hlavním plusem seriálu je poté roztomilost a pozitivní aura kolem všech hlavních postav, které, ačkoli si neustále navzájem procházejí svými malými velkými dramaty, nikdy nezahořknou - nestanou se pasivními ublíženými troskami rozhazujíc kolem sebe negativitu, ale pokaždé se nakonec rozhodujíc správně pokračují vždy hrdě či směle vstříc svým dalším osudům. Dokonce i ústřední záporák z první série se pod tíhou křídel lásky stane po zbytek seriálu takovým amorkem naší ústřední skupiny, kterou nejednou povzbudí svým sebejistým smyslem pro humor. "Love, Victor" sice nedosahuje takové filmařské či dramatické úrovně jako kontentem podobní "Young Royals", ani to není tak hrdý a statečný seroš jako "Heartstopper", ale s občas přivřenýma očima nad absurditou a nerealističností se pořád jedná o příjemný nenáročný seriál postavený na mladé lásce mezi partou kamaradů. Rozhodně tedy nelituji času, který jsem seriálu věnoval, naopak.

Ostrý zvraty jak u Esmeraldy v kuchyni, ale všechno je to tak strašně ploché, uspěchané a iracionální. Nemám z toho pak tak dobrý pocit. Jako kdyby mě tvůrci nechtěli nechat alespoň chvíli nadechnout a rozkoukat se. Teď k tomu ještě ta rasová otázka. Všichni mají taky najednou náhradníky. Nestíhám to prostě.

V seriálu to není žádná výjímka, ale v této epizodě je to znát extrémně. Postavy jednají a reagují jedna na druhou neskutečně iracionálně a celá tahle divná nerealistická aura kolem všeho, co se v seriálu děje, mu zbytečně škodí. Scénáristé prostě strašně tlačí na pilu a ohýbají děj jak ruličku z časopisu, jen proto, aby tenhle jinak pěkný cute seriál působil potenciálně atraktivněji v očích cílové věkové skupiny. Zbytečně. Postavy jsou sympatické a zajímavé, má to vtip, romantiku, emoce, je to barevné, hýbe se to... Kdo by mohl chtít víc?

"The Rules of Attraction" je ten typ filmu, jehož prostřednictvím se autor - typický vypatlaný sebestředný blbeček s komplexem méněcennosti - snaží dokázat ostatním a hlavně taky sám sobě, jak neskutečně je geniální, kreativní a nekonvenční umělec bouřící se pěkně po Bukowskiho stylu vůči celé rádoby upjaté, šedé, "fašistické" společnosti plné pravidel, norem a zákonů. Póza jako prase! Film není nic jiného než sonda do představivosti nadrženého hormonka, jehož omezenost bloumá mezi vlastní myslí vystavěnými mantinely zhmotněnými v podobě sexu, chtíče, strašáka smrti a drog. Nikterak jinak Avary nedokáže přemýšlet. To, co je pro něj nedosažitelné, nepředstavitelné, tam někde dál za tím jeho světem, dál, tam za těmi hranicemi - to už nevidí, nechce vidět, ohrožuje ho to, bourá mu to tu jeho roličku, kterou hraje a tak dělá, že to tam není, neexistuje to. Tímhle filmem se snaží přesvědčit ostatní, že má pravdu, ža jen jeho verze světa je ta jediná možná, přitom o fenoménech typu: neopětovaná láska, závislost na něčem/někom, prohra, kapitulace, sebepřijetí nebo sebekontrola a tak dále - neví absolutně nic. Líbilo se mi naopak ale vykreslení gay sexuality v podobě jakéhosi nahodilého bianco šeku. S tím bych i souhlasil. Hodíte podpis a pak už jen čekáte, kdo si jej prostě nechá vyplatit. Částka při tom zůstává irelevantní. Šaškárna s časem mě pak spíš nudila, herecká stránka jakžtakž ušla - Ian Somerhalder dominuje. Soundtrack až na jednu výjimku slabý a nevýrazný. Humor nulový.

Obsahuje to asi jeden nebo dva vtipy k pousmání, pár homofobních narážek, hromadu totálního cringe pro blbečky typu "Justin Bieber je gay" a mraky keců o ničem. Stokrát omletý námět, tentokrát těžící ze stereotypu o homosexuálech a přátelství mezi dvěma idioty, nic víc to není. Kvituji snahu o nějaké to poselství na závěr.