HlySh1t

Po druhém zhlédnutí neváhám s plným hodnocením. Úsvit je světový nejen ambiciózním vizuálním zpracováním (koneckonců každý je dnes schopný natočit dobře vypadající film), ale i obsáhlým scénářem, který se nebojí kombinovat žánrové prvky detektivního thrilleru, queer melodramatu a feministického dramatu a který svým zasazením otevírá tématické otázky na tolika frontách, že může diváka zahltit. Film v souladu s hlavním genderovým tématem opravdu trochu hledá vlastní identitu a vzhledem k uměleckým ambicím snímku si dovolím říct, že jde o tvůrčí záměr, stejně jako specifičnost určení místa a doby nebo užití barev a kulis, protože to vše vytváří koherentní uchopitelný celek. Herecky Eliška Křenková exceluje, film na ní staví a kamera jí tak dává všechen potřebný prostor, především v poslední části filmu, který dává možnost protagonistce získat potřebnou hloubku a sympatickou ambivalenci. Upřímně věřím, že nevraživost a nízká hodnocení směřující na tento film pramení buď z jeho nepochopení v lepším případě nebo z odporu k prezentované látce v případě horším, která se zdá ležet spoustě zdejším rádoby kritikům v žaludku. Přičemž fakt, že si film po tolika nominacích nevysloužil jediného Českého lva od těch profesionálních považuji (s tím jak vnímám celkovou roli profesionální kritiky) vyloženě za facku českému filmu.

Jsem pevně přesvědčen, že Týpci a zbraně není ani tak výpravný film, jako spíš pouhý scénosled, kde scenárista po bodech sleduje příběh, místo aby dramaticky budoval děj. Příběhově i stylisticky jde o předvídatelnou plochou podívanou, kde nesympatické karikatury postav vůbec blíž nepoznáme, přičemž kamera, která je snímá, zná stěží něco jiného než celek a záběr/protizáběr a režisér tak zřejmě spolu s ním rozlišuje jen dialogické a akční scény. Chybí zde jakýkoliv nápad nebo invence na poli narace i stylu a film tak dělá minimum pro to, aby byl pomalu koukatelný nebo vůbec jakkoliv zajímavý a nějak se odlišil od jiných cynických amorálních biografických fláků (viz. tematicky blízký Obchodník se smrtí nebo dobrá třetina filmů Martina Scorseseho), jako jejichž laciná kopie působí. Nebýt toto pole tak saturované (s již zmiňovaným králem Martinem Scorsesem v čele), mohlo jít o chutnou jednohubku. Jelikož ale můžeme srovnávat a vidět, jak se to doopravdy dělá (což musel ostatně vidět i režisér), nejde se ubránit pocitu, že jde jen o spotřební zboží, nerespektující žádná pravidla filmu jakožto uměleckého díla a vztyčený prostředníček komukoliv, kdo se o film více zajímá. Takhle teda ne!

Bod obnovy je české high-concept sci-fi, které se nevyhne (a nevyhlo) srovnání s klasikou Ridleyho Scotta, případně Denise Villeneuva. Jedná se o lehce nadprůměrný, řemeslně dobře (byť ne perfektně) zvládnutý film s nanejvýš průměrným scénářem, uhrančivou hudbou, sympatickou režií i hereckým obsazením, který mě byl schopný vtáhnout do děje a navodit správné emoce ve správnou chvíli. Zároveň pro mě představuje veliký úspěch českého žánrového filmu, podobně jako Princezna zakletá v čase 2. Neboť ve stejném smyslu jako je "hloupý" film Princezna zakletá v čase 2 klíčový pro fantasy žánr v náších luzích a hájích, lze i Bod obnovy brát jako "hloupý" film, co se jakési hloubky sdělení a (nedej bože) poetičnosti scénáře týče, protože tohle prostě není Blade Runner, neboť žádná sci-fi noirovka nemůže trumfnout průkopníka v tomto žánru. V kontextu naší země je ovšem Bod obnovy stejné terno pro českou kinematografii, jako byl Blade Runner (byť postupné) terno pro světovou kinematografii a stejné terno jako pro mne byl jeho sequel. V tom spočívá jeho kouzlo. Je to opětovná připomínka, že mladí ambiciózní tvůrci jsou jediný důvod, proč je stále třeba držet prst na pulsu české kinematografie a čekat na tlukot. Protože u nás je dobrých filmů jako šafránu a dobrých žánrových filmů ještě míň.