Cirno

Jediné plus téhle slátaniny je absence jakýchkoli zpěvů a písní, nepočítaje v to závěrečnou píseň, když jedou titulky (kterou ale nikdo neuslyší, protože to nikdo nedokouká). Všechno ostatní je příšerné. Zoufalá výprava, debilní scénář, děj rozpadající se do série scének, které nikdo nedrží pohromadě, ale dohromady trvají neuvěřitelných 92 minut, ačkoli by se to dalo zkrátit na méně než hodinu. Všechny postavy se chovají jako debilové, včetně rádkyně, která by měla být ze všech nejchytřejší. Jedinou výjimkou je duch, ten pouze plní rozkazy a nechová se jako úplný debil. Herci nehrají, ale pitvoří se - s postavami, které mají, se ostatně nic jiného ani nedá dělat. K tomu digitální efekty ze second handu. Nejhorší ze všeho je pak fakt, že tohle natočila naše - vaše ČT za vaše i moje love. Je neuvěřitelné, jak se dá zprznit jedna z Andersenových klasik (Křesadlo), jedna z mála, kde dobro vítězí nad zlem. Spálit, zakopat, zapomenout. To je jediné, co se s tímhle veledílem dá dělat.

Odpad, který nezachrání ani Christian Bale, jehož postava sice ukradne každou scénu, ve které se objeví, ale bohužel jich je příliš málo. Thor 4 mohl být průměrnou popcornovkou, ale zabil ho průchod střižnou, což se podepsalo na odnikud nikam plynoucím ději, který ani titulní postavu neposunul vůbec nikam (film končí stejně, jako začal, což z něj dělá naprosto zbytečnou investici). Z hlediska tržeb je to další průser, protože Thor 4 utržil za šestý týden v kinech o 2 miliony USD méně, než co paralelně s ním promítaný Top Gun: Maverick utržil po třech měsících. Celá čtvrtá fáze MCU negeneruje očekávané zisky, ale začíná generovat čím dál větší ztráty, což je dobře, protože to dokazuje, že i nenáročné publikum nevydrží konzumovat stále horší sračky. Jen pro představu: Thor: Ragnarok vidělo jen v USA v kinech o 8 milionů diváků víc, než kolik jich letos vyrazilo na nejteplejší Marvelovku všech dob.

Když čtu ty jednohvězdičkové recenze, tak se chytám za hlavu. Zaprvé, Erbenova Kytice je brutálně přeceněný brak, který byl možná kdysi (polovina 19. století) strašidelný, ale dnešním otrlým generacím je prostě k smíchu. Pokud si někdo stěžuje, že jednotlivé balady působí komicky a ne hororově, což je dané jednak veršovánkami, které pronáší jednotlivé postavy, druhak naprostou neuvěřitelností, respektive fantastičností děje, kdy třeba "milé" není divné, že její navrátivší se voják lítá vzduchem sedm mil, pak je to vina Erbena, který to takhle napsal, nikoliv F. A. Brabce, který to přesně podle předlohy natočil. Zadruhé, s ohledem na první bod Kytice nešla ztvárnit lépe a je dobře, že se prakticky každé role ujal schopný herec či herečka. Tím i dost děsná předloha získala na stravitelnosti. Zatřetí, tvrdit, že Erben byl "muž přísných trestů za každou vinu" jen dokazuje, že recenzent (viď, Marigolde) Kytici ani nečetl, protože hned v několika baladách zlo končí nepotrestáno, počínaje Vodníkem, tedy psychopatem, který v duchu "když děcko nemůžu mít já, nebude ho mít nikdo" zavraždí vlastní děcko a odchází zpět do rybníka, místo, aby v závěru balady visel za kejhák na vrbě a pekl se na poledním slunci, což by byl odpovídající trest. Polednice je to samé v bleděmodrém. Napsat, že v podání F. A. Brabce je to crazy komedie, může leda debil. Začtvrté, brečíte na špatném hrobě, protože pokud má někdo hlavní vinu na tom, jaký má Kytice scénář, pak je to Jakubisková, která do původního scénáře Brabce a Macourka dost výrazně zasáhla a tomu odpovídá výsledek. Jenže proč nadávat Jakubiskové, když je třeba si vyřídit účty s Brabcem za jeho předchozí tvorbu, že.

Top Gun: Maverick je učebnicovým příkladem toho, jak po více než třech dekádách navázat na legendární první díl Tonyho Scotta a jak má vypadat sequel, resp. restart franšízy jménem Top Gun. Pokračování má vše, co má mít: dostatek hlavních postav z prvního dílu, důstojné pokračování hlavního hrdiny (Maverick je uvěřitelná sympatická postava, která zvládla zestárnout) i ukončení příběhu pro některé vedlejší postavy (Iceman měl důstojnější konec, než Luke Skywalker s Hanem Solem v Disneyovských Star Wars, a to se v pokračování Top Gunu vlastně jen mihne), vizuálně dokonalé akční scény, logický děj, perfektní soundtrack. Není to válečný film, tudíž je konec dost nadsazený (stejně jako první díl), má to kus romantiky (stejně jako první díl), obsahuje to dost odkazů na první díl, aby oslovil fanoušky prvního dílu, současně funguje i bez znalosti prvního dílu, takže oslovuje i nové diváky. Jedinou výhradou je, že film mohl být o něco delší (zejména o letecké souboje). Každopádně nejlepší film Toma Cruise, který kdy natočil.

Pokud akceptujete netradiční stylizaci Masakiho Juasy a zvládnete udržet v hlavě několik bizarních dějových linií, které ale nakonec dojdou docela logického rozuzlení, tak je tenhle film o jednom nočním tahu středoškolačky po všemožných barech, klubech a pajzlech Kjóta, ve kterých alkohol teče proudem a šílené nápady střídají neméně absurdní flashbacky, nájezd jako prase. Tohle anime rozhodně není pro každého a už vůbec ne pro kočkodany a militantní abstinenty.

Vymývání mozků na japonský způsob. Film začíná nevinně, ale velmi rychle začne být jasné, že tohle je v nejlepším případě pseudonáboženská UFO propaganda maskovaná jako animovaný film pro děti. Nemá smysl řešit děj nebo hlavní postavy, protože režisér prakticky každý zádrhel nebo konflikt řeší "bohem ze stroje" v podobě nové konspirace, nových mimozemšťanů, nového nesmyslu. Můžete se u sledování klidně sázet, co ještě zbývá hodit do už tak nestravitelného mixu, přičemž režie vás co deset minut utvrdí v tom, že dosavadní průběh filmu ještě zdaleka nedosáhl vrcholu stupidity. Asi nejhorší na celém tomto "veledíle" je fakt, že toto je první ze série celkem 4 filmů...dodívat do konce i tento je jen pro sardonické filmové kritiky a masochisty.

Summer Wars - film Mamoru Hosody, který v sobě kombinuje hravost Digimona (některé scény z něj jsou ostatně použity v Letních válkách) s důrazem na rodinu (který naplno zužitkuje v následujících filmech Wolf Children, Boy and the Beast a Mirai).

Každý režisér si někdy vybere slabou chvilku - a Belle je zatím nejhorším celovečerním filmem Mamoru Hosody, jaký kdy natočil a současně k němu psal scénář. Pokud by to byla prvotina, nebo film natočený někým jiným, pak by se jednalo o průměrnou podívanou, ale od Mamoru Hosody, který režíroval například vynikající Wolf Children, čekám více, než sladkobolnou variaci na jeho předchozí film Summer Wars zkřížený s Kráskou a zvířetem, bohužel prakticky bez soudržného děje a s prvoplánovitými poselstvími. Summer Wars fungovaly, protože ač se odehrávaly ve virtuálním prostoru OZ, dávaly perfektní smysl: divák věděl, kdo je hlavní hrdina, jak funguje OZ, proč hlavní hrdina dělá, co dělá, romantická linka dávala smysl, stejně jako důraz na rodinu (téma rodiny Hosoda naplno zužitkoval ve svých dalších filmech) a zapojení vedlejších postav bylo smysluplné. Emoce vyplývaly přirozeně z děje a jednání postav.  Animace zejména OZ odpovídala roku 2009, ale přesto stačila (vizuální stránka je bohužel tím jediným, v čem je Belle lepší než Letní války). Téměř nic z toho, co dělalo Summer Wars výborným filmem, Belle neobsahuje. Divák sice ví, kdo je hlavní hrdinka, ale neví, jak funguje virtuální realita U a jaké má hranice, jednání Draka nedává smysl, stejně jako jeho lov, romantická linka balancuje na hranici parodie (hlavní hrdinka končí ve friend zóně, zatímco vztah kanoisty a třídní prezidentky připomíná kabuki ve své nejgrotesknější formě), téma rodiny je přítomno ve fragmentech a emoce se z diváků dolují pěveckými čísly a několika scénami, místo aby - jako ve všech ostatních filmech Hosody - vyplývaly přirozeně z děje. Důvodem je podle mne fakt, že scénář k Summer Wars psal Satoko Okudera, zatímco scénář k Belle psal Hosoda sám. Celkový dojem je značně nevyvážený. První třetina filmu nabízí dobrý rozjezd, slibné téma (virtuální identita versus banální realita, fungování na sociální síti a otázka, zda hlavní hrdinka obětuje svou virtuální identitu za záchranu někoho, kdo si ji vlastně nezaslouží). Obsahuje vše, co Hosodu učinilo velkým režisérem. Bohužel po slibném úvodu se scénář a děj kamsi vytrácí a je nahrazen vizuálními efekty a pěveckými čísly (tradiční japonský patos se v nich nezapře). Zajímavé nápady Hosoda tentokrát nerozvíjí a nechá vyvanout (samozvaní strážci zákona i osamělá žena hrající si na dítě nebo úspěšnou hospodyňku měli daleko větší potenciál). Na konci filmu se dostaví už jen náznaky toho, co mělo tvořit většinu filmu. Pokud Belle sklidila čtvrnáctiminutovou ovaci ve stoje v Cannes, pak to vypovídá hodně o nevkusu tamního publika, které muselo vidět evidentně jiný film, než jaký jsem viděl 21. 3. 2022 v kině Scala. Shrnuto, vyjma vizuálních efektů nevidím jediný důvod, proč by měl divák vidět Belle, když má k dispozici Summer Wars, které jsou po všech stránkách lepší. 5 z 10, víc si Belle nezaslouží. P.S.: úvodní prezentace ve Scale k Belle byla jedním slovem příšerná. Dala se odbýt za 10 minut, místo toho trvala 25, ačkoli měla být dynamická; byla statická až hrůza; nevím, co v prezentaci dělal Makoto Šinkai; typická témata v Hosodových filmech nebyla prezentována dobře, ačkoli si stačilo na srovnání vybrat pár příkladů; pokusy o vtipy končily nesmíchem publika. Chápu trému, chápu, že ne všechno vyjde, ale takto už příště opravdu ne.