(mOnkey)

Oproti „konkurenčnímu“ (obě show vysílá CBS, takže si konkurují leda tak ve sledovanosti - o tu jde ovšem v první řadě) Survivorovi sice žádná z dvaceti zatím odvysílaných řad The Amazing Race nedosahuje kvalit těch nejlepších sezón Survivora (Cookovy ostrovy, Mikronésie) a ani většina účastníků bohužel není tak zapamatováníhodná, ale výkyvy mezi jednotlivými řadami jsou zde mnohem menší. The Amazing Race na druhou stranu boduje tím, o co v ní skutečně jde - tedy (exotickými) lokalitami. Cestování do všech možných i nemožných koutů světa je jistě mnohem zábavnější, když se ho člověk sám účastní, ale pokud nemáte dostatek času ani financí, pak je tahle reality show tou správnou volbou. Z produkčního hlediska se jedná o naprostou špičku ve svém oboru a docela rád bych viděl (a věděl), jak probíhá samotné natáčení, protože jen málokdy se například stane, že se do záběru přimotá kameraman (a když už, většinou je to jen jeho stín), přestože každý tým má svého plus pravděpodobně i svůj vlastní štáb. Trochu zamrzí předvídatelný střih a to hlavně v momentech, kdy týmy dobíhají do etapové zastávky/cíle závodu a je mezi nimi velký rozestup, takže se produkce snaží situaci zdramatizovat, aby divák do poslední chvíle nevěděl, kdo vypadne/vyhraje, ale většinou se opakuje několik osvědčených fíglů, díky kterým zaručeně poznáte, kdo je vpředu a kdo vzadu (tým, který má první střih, nevypadne - a hlavně si to divák může často ověřit podle času, kdy daná dvojice vyrazila ze zastávky). Ale to jsou jen drobnosti a lhal bych, kdybych tvrdil, že u sledování nebývám opakovaně napnutý jako struna. Jak jsme se totiž mohli za ta léta mnohokrát přesvědčit, ten závod je nevyzpytatelný a plný překvapení. Být Američan, hlásím se hned zítra a to i navzdory tomu, že mám strach z létání a hrůzu z výšek. Nejvtipnějším momentem pro mě stále zůstává Danův pochod v Rusku, u kterého jsem brečel smíchy a bránici měl na roztrhání - doporučuju vyhledat na YouTube. A když už jsme u toho Ruska, dobře si vzpomínám, jak jsem se u jedné sezóny smál, když se tým ptal na cestu a hrstka tázaných, zpitých pod obraz, ze sebe místo směru snad dokonce soukala nevhodné návrhy směrem k člence týmu. Tehdy jsem si škodolibě říkal, že se Rusové zase předvedli jako dokonalý příklad národu spiťarů. To jsem ovšem ještě nemohl tušit, co se bude dít v 15. sérii v našem hlavním městě. Snad všichni, kteří se tehdy potulovali noční Prahou a připletli se do záběru, v sobě měli nějaké to promile, čímž dokázali, že patříme mezi světovou opileckou elitu. Oblíbenené týmy: Rob a Amber, Uchenna a Joyce, BJ a Tyler, Zev a Justin, Andy a Tommy, Oswald a Danny. 85%

VAROVÁNÍ: Následující program obsahuje scény zachycující blbost čtyř kamarádů, kteří se snaží navzájem zesměšnit. Joe, Murr, Sal a Q jsou sice kamarádi, ale to jim nebrání v tom, aby ze sebe (a z ostatních) udělali pitomce před celým národem. Pro zábavu samozřejmě. Různé úkoly, různé situace, škodolibost a občas neuvěřitelná fantazie hlavních aktérů, to jsou Impractical Jokers. Nebudu se zbytečně rozkecávat, protože tohle se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Je škoda, že se některé nápady sem tam opakují, na druhou stranu dané situace dají vždycky vzniknout něčemu novému a hlavně pekelně zábavnému. Taky se mi zdá, jako by některé výstupy byly nahrané, protože snad ani není možné, aby kluci čas od času náhodné kolemjdoucí takovým způsobem urazili a ti jim na oplátku nechtěli rozbít držku. A možná i chtějí - a od slov přejdou rovnou k činům -, ale hádám, že tenhle případný materiál zůstane k naší smůle na podlaze střižny. Ale v tomhle případě jsem ochotný ledacos odpustit, protože takové trhání bránice si člověk užije jenom párkrát do roka. Na jednotlivé epizody (kromě jedné, ale tu si jistě dohledáte sami) se můžete podívat online například tady. „Být vámi, tak tyhle ubrousky nekupuju, protože tím podporujete Nacisty.“ 85%

Má nejčerstvější závislost posledních několika dnů nese jméno Solitary a jak už název napovídá, účastníci musí čelit mimojiné samotě a odloučení nejen od svých blízkých, ale i od lidí obecně. A ačkoliv se jedná o reality show, člověku nejsou protivníky ostatní soutěžící, nýbrž netradičně on sám. Tedy obrazně řečeno; o výhru 50000 dolarů usiluje celkem 9 (10) lidí, ale každý je v tom sám za sebe a své limity nachází nezávisle na výkonu konkurentů. Abych vám trochu osvětlil, o co vlastně v Solitary jde - jednotliví účastníci jsou uzavřeni v malé osmihranné kóji, která je na délku o něco větší než postel, která vyjíždí ze zdi (ovšem jen za předpokladu, že je soutěžícím vůbec dopřán luxus spánku, tím spíš luxus pohodlí). V této buňce stráví nejvytrvalejší z nich deset dní a při tom plní nejrůznější úkoly, které mají za cíl je buďto fyzicky, nebo psychicky (a nejlíp oboje najednou) zlomit a donutit stisknout červené tlačítko, které jediné může jejich trápení ukončit. Vtip je v tom, že soutěž opouští vždy pouze první člověk, který danou disciplínu vzdá, ale vzhledem k tomu, že ostatním je tato informace pochopitelně neznámá, utrpení často pokračuje i dlouho po tom, co jsou všichni zbylí hráči v bezpečí. Narůstající spánkový deficit, všudypřítomný hlad (a chlad - nebo teplo, záleží na štábu) a konejšivý (protože tak zní) a zároveň deprimující (protože po nich zase něco chce) hlas počítače jménem Val (Nebo bych měl napsat VAL?) si na soutěžících postupně vybírá svou daň a pro škodolibého diváka je jednoduše radost to sledovat. P.S. Celkem vznikly čtyři série, hodnotím netradičně už po třech, protože tu poslední se mi přes veškeré úsilí až na dvě epizody nepodařilo sehnat. Kdybyste věděli, kde ji obstarat (nebo jak oblbnout IP adresu, aby si myslela, že jsem na území Spojených států a dovolila mi streamovat video přímo v prohlížeči), dejte mi prosím vědět. // Po půl roce se mi konečně podařilo sehnat poslední sezónu. Zhltnul jsem ji na posezení.

Celou dobu jsem byl přesvědčený, že dám sice lepší ale přeci jen pouze tři hvězdičky. Britská talentová show je především o nadaných lidech a ti proudí na castingy skutečně po celých sedm sérií, ale stejně tak se jedná o zábavní pořad, který má bavit po celou dobu, tedy i mezi a po jednotlivých vystoupeních. Moderátoři Ant a Dec tenhle úkol zvládají plnit dobře, dokonce velmi dobře, ale podstatně hůř jsou na tom porotci, konkrétně Amanda Holden a hlavně neuvěřitelně suchopárný Piers Morgan. Nad vodou to ve starších sériích drží kromě samotných soutěžících pouze zábavně sarkastický, ale také velmi rozumný Simon Cowell, protože zbylým dvěma porotcům se často líbí neuvěřitelné zhovadilosti (sekání dřeva?), takže Simon je jediný, kdo si zachovává racionální uvažování. Od šesté série šla kvalita strmě nahoru, protože přibyli dva noví porotci, Alesha Dixon a David Walliams, z nichž především druhý jmenovaný pořad neuvěřitelně oživuje svou zálibou v šílených, extravagantních a kýčovitých číslech a také humorem konfrontujícím Simona. Líbí se mi také, jak tvůrci dělají z Cowella záporáka non plus ultra; když je nemocný a nemůže se účastnit castingů, natočí scénku s radujícími se „talenty“ a když pak přijíždí do divadla v černém autě s tmavými skly, doprovází ho vaderovská melodie ze Star Wars. : ) Přitom jsem nikdy neviděl, že by řekl ne talentovanému člověku (předčasné zabzučení je věc jiná), ale to je pravděpodobně pouze můj pohled na věc, protože už když jsem před nějakými osmi lety sledoval American Idol (aneb jeho neustálé „nic horšího jsem v životě neslyšel“), shodnul jsem se s ním zhruba v 90% případů. Věřím, že ostatní diváci se s ním můžou v názorech rozcházet, ale právě od toho jsou v porotě další tři lidé. Oblíbenci: Tobias Mead, Twist and Pulse, Diversity, Spelbound, Ashleigh a Pudsey, Ryan O'Shaughnessy, Jonathan a Charlotte, The Mend, Loveable Rogues, Robbie Kennedy, Gabz, Julian Smith, Jack Carroll, Jordan O'Keefe, Joseph Hall, Luminites, Lauren Thalia, Paige Turley, Molly Rainford, Shaun Smith, Flawless, Neil Fullard (všechny jsem si oblíbil už v castingovém kole, takže tímhle seznamem – za jehož délku se omlouvám – nespoiluju kdo se jak daleko dostane či nedostane).

Myslíte si, že umíte číst druhé lidi? V tom případě se otestujte ve hře zvané Mole. Cílem hráčů je plnit jako skupina úkoly, které jsou různě finančně ohodnocené, přehrát ostatní a odejít jako vítěz s kufrem plným amerických dolárků. Ovšem má to hned několik zádrhelů. Tím nejpodstatnějším je ten, že se mezi hráči ukrývá tzv. krtek, špion, dvojí agent - říkejte si mu jak chcete. Tento člověk spolupracuje s produkcí a jeho úkolem je sabotovat jednotlivé soutěže tak, aby výhra byla co možná nejnižší. Hráči tedy nemůžou věřit nikomu kromě sebe, ale zároveň musí efektivně spolupracovat s ostatními, pokud chtějí, aby peníze v banku rostly. Na konci každé epizody následuje test, který se týká identity dvojího agenta. Ten kdo získá nejméně bodů, vypadává (agent vypadnout nemůže - zná všechny otázky i odpovědi). Vtip celého pořadu spočívá v tom, že hráči se nemůžou spolehnout na to, že kdo u nějakého úkolu selže a připraví tak ostatní o peníze, je automaticky špion. Jednak jsou jednotlivé soutěže fyzicky či jinak náročné, takže se dá očekávat, že nějakým způsobem pochybí v průběhu hry každý, jednak hráči neví, jestli jejich „spoluhráč“ pouze nepředstírá, že je „krtek“. Pokud se totiž někomu podaří vyvolat aspoň u jednoho člověka dojem, že je agent a tento se tím potom řídí u testu a své odpovědi směřuje na danou osobu, pak s velkou pravděpodobností naprosto pohoří a oblbovač snadno a bez stresu postoupí do dalšího kola, neboť získá víc bodů (aniž by třeba sám věděl, kdo je agentem). Ovšem jediná věc, která může zaručit, že člověk postoupí do další fáze hry (pochopitelně za předpokladu, že není „krtek“), je imunita. Možnost získat v jednotlivých kolech imunitu ale nemá každý a záleží tak trochu na štěstí, jestli se hráč nachomýtne k příležitosti, jejíž pravidla si produkce dopředu stanovila. Navíc pokud ji chce člověk získat, znamená to být jistým způsobem sobecký, sabotovat hru a připravit ostatní i sebe o peníze, které jsou tu chvíli v sázce. To vyvolává zajímavé dilema - budu v tomto případě myslet na sebe, ztratíme peníze, ale já si zajistím postup do dalšího kola, nebo se zachovám jako týmový hráč s tím, že další den může být sobec někdo jiný a o určitou částku v tom případě tak či tak přijdeme? Princip hry k tomu sám vybízí, takže doporučuju, abyste se pokusili „krtka“ vyhrabat taky. Já měl už od druhé epizody svého podezřelého a chování této osoby mě postupem času utvrzovalo v tom, že mám pravdu. Nakonec se pochopitelně ukázalo, že… jsem byl celou dobu úplně vedle! U druhé sezóny jsem se tedy snažil být o něco obezřetnější, všímavější a systematičtější a hledal jsem nápovědy vedoucí k identitě špiona, které produkce do jednotlivých epizod ukryla. Prvního favorita jsem v polovině série opustil (i když nevypadl) a zaměřil se na jiného člověka, se kterým jsem zůstal až do úplného závěru. Teď už jsem se nemohl mýlit. Tohle byl určitě on. Famfáru prosím. Zase špatně! Třetí sérii s celebritami jsem vzdal po první epizodě. Ono totiž, když je nejznámějším člověkem Stephen Baldwin, „hvězda Obvyklých podezřelých a Flintstoneových“ a nějaká vyhořelá stand-up komička si zoufá, protože jakožto slavná celebrita se domnívala, že úkoly budou jednoduché (asi aby si neublížila), pak je tu něco špatně. Čtvrtou sezónu jsem nesehnal, ale podle popisu se opět jedná o celebrity, takže ani nemám zájem a pátá už připomíná spíš Big Brothera, ale dokoukat se dá. A co vy, podaří se vám „krtka“ odhalit? Oblíbenci z prvních dvou sérií: Jim a Heather.