Silence

Asi první Boylův film, který nekřičí "Natočil mě Danny Boyle!" Když ale příběh stojí hlavně na (kvalitních) dialozích, není potřeba pořádat audio-vizuální orgie. Boyle tak směřoval veškerou energii na udržení Sorkina na uzdě (což se ne vždy podařilo), na vedení herců a v neposlední řadě očividně dodával na place i ve střižně tu správnou energii, naléhavost, přirozenost nebo tempo tam, kde bylo potřeba. Přestože mě příjemně překvapilo, že se scénář záměrně vyhýbá "tutovkám" v podobě notoricky známých scén ze života Steva Jobse a děj nás zavádí spíše do zákulisí (i toho osobního), trochu mi neseděla schématičnost vyprávění. Jakkoliv chápu účel opakování, konstrukci brzy prokouknete a nejpozději během příprav na představení ikonického iMacu pak v podstatě jen vyhlížíte jednotlivé postavy, které ještě v daném období konfrontace s Jobsem čeká... V každém případě to má hlavu a patu, má to náboj, skvělé herce... více takových! 7.5/10

Scénáristé se utrhli ze řetězu a Mendes, Craig ani nikdo jiný neměl sílu a asi ani motivaci jejich řádění napravovat. Chtěli mít Spectre ještě větší, osudovější a propletenější, ale povedlo se spíše jen lacině a v podstatě nelogicky vyždímat předchozí Craigovky. Jenže tam, kde byl třeba zhrzený agent Bardem opravdu odpudivý, osobní msta přesvědčivá a jeho zastavení bylo možné jen s vypětím všech sil a za cenu fyzických i psychických ztrát, tam působí zhrzený Christoph Waltz (paradoxně) jen jako loutka. Kašpárek, který se sice náležitě uvede a člověk pojme pocit, že toto je opravdu protivník hodný Bonda, ale když přijde na lámání chleba, jeho léta budovaná a dokonale naplánovaná akce se sesype jako domeček z karet. Craig je ale pořád vynikající Bond a ani film samotný nejde po ty dvě hodiny úplně odepsat. Mendes sice rezignoval na invenci ale snaží se alespoň udržet tempo a atmosféru a za pomoci Thomase Newmana vykouzlit (marně) trochu chemie mezi Craigem a Léou Seydoux. V závěrečné absurdní půlhodině dostane Bond ale tolik ran - tentokrát scénáristických, dramaturgických a logických, že budu dělat, jakoby se to nestalo... :) 6.5/10

Bez diskuze výborné drama, ale k dokonalé synchronizaci mezi mnou a plátnem nedošlo. Že mi byly všechny ty nesympatické a hloupě se chovající postavy docela ukradené, za to film tak úplně nemůže, v některých okamžicích (nevím, zda to bylo komplikacemi při natáčení nebo už jsem prostě tak zdegenerovaný) jsem se ale - i přes jinak úžasnou technickou stránku filmu - nemohl zbavit pocitu, že herci sedí někde v obýváku a koukají do otevřeného mrazáku... Everest má tempo, napětí, je příjemně odtažitý a často nekompromisně mrazivý, ale příliš rychle vyšumí... 7.5/10

Ridley Scott se tentokrát nepouští do žádných existenciálních pseudo rozvah o smyslu života a ukazuje, že pokud má základ v kvalitní předloze, dokáže držet otěže pevně v rukou a opět přesvědčuje, že sci-fi je pro něj žánrem ušitým na míru. Na první pohled je hlavním hnacím motorem perfektní Matt Damon sledující cestu vyšlapanou nekomplikovaným, ale efektním scénářem. Především však zásluhou muže na režisérské židli neztrácí tohle dobrodružství tempo a dynamiku, baví více či méně zřetelnými nápady a (tak nějak tradičně) oslňuje nádherným vizuálem. V podstatě jde o klasické, zábavné dobrodružství s příjemně oldschoolovou příchutí, které se téměř celé odehrává.... na Marsu. Je možná trochu škoda, že pro odlehčenou formu vyprávění nedokážou některé momenty zapůsobit tak, jak by mohly a pocity izolovanosti, bezvýchodnosti a ohrožení se tak na diváka hůře přenášejí. Tenhle příběh ale prostě sází na propagaci síly lidské vůle, motivace, zarputilosti a touhy po životě. V době, kdy se i filmová zpracování odlehčených komixových předloh tváří čím dál tím temněji a vážněji, je tohle vlastně docela osvěžující varianta... 8.5/10

Hutnou atmosféru a tísnivé pocity na diváka Sicario vyklopí hned v prvních minutách a v pravidelných intervalech dodává další štědré příděly. Těsně po závěrečných titulcích ve mě ale spíše převládal pocit, že za to může v podstatě pouze skvělá kamera, bezchybná režie a široké spektrum trochu prvoplánových naturalistických výjevů a nikoliv samotný děj, který svým způsobem postrádá klasické finále a katarzi. Až s odstupem jsem si uvědomil a docenil, že největší síla a pointa filmu spočívá právě především v tom, že si divák odnáší stejné příjemně nepříjemné pocity bezradnosti, neuspokojení a zbytečnosti jako hlavní "hrdinka", jejíž role v příběhu je pojata odvážně netradičně. 7.5/10

Mohla to snadno být pouze další oscarově útrpná životopisná tříhodinovka, to ale naštěstí Zemeckis nezamýšlel a předkládá osvěžujícím způsobem vyprávěnou, příjemně odlehčenou a zábavnou pohádku o nejdůležitějším období života jednoho člověka. Takové vyleštěné best of ze skutečné biografie. K dispozici měl tentokrát vedle přesných herců a kreativity i kvalitní scénář a přestože se samotný děj odehrává více ve vzduchu, Zemeckis stojí pevně nohama na zemi. Výsledný počin je pak seběvedomým a vyváženým filmem, který na chvíli zavrávorá jen těsně před koncem, kdy se v oblacích až přespříliš opájí sám sebou. Přestože myslím, že na velkém plátně nebude dojem o nic horší ani ve 2D verzi, musím podotknout, že The Walk patří k těm jehlám, které se tu a tam objeví v té obří kupě filmů disponující 3D verzí, z nichž v naprosté většině případů jde o zbytečnou či nekvalitní konverzi z kategorie "Dva měsíce před premiérou jsme se tedy rozhodli, že z toho uděláme 3D." V tomto případě je 3D (viděno v IMAXu) opravdu přidanou hodnotou a i z práce s kamerou a z nápadů zakomponovaných do vyprávění je vidět, že již od počátku byl snímek ve třech rozměrech koncipován. Oči v brýlích tak nejsou zbytečně zatěžovány a mohou si dostatečně užít jak jemnou plasticitu během dialogů, pravidelně dávkovanou prostorovou hravost, tak znásobenou působivost záběrů především ve druhé polovině filmu. Spokojenost. 8.5/10

Téměř dokonalá fúze atraktivního hollywoodského vyprávění s inteligentním, civilním a nepříjemně syrovým dramatem. Greengrass dávkuje napětí tak intenzivně, že diváka neopouští skličující pocity téměř po celé dvě hodiny. Obratně se vyhýbá přehnanému patosu a v Tomu Hanksovi nachází kapitána, který je sice mužem na svém místě, ale zároveň je pouze člověkem a nikoliv super hrdinou. Samozřejmě, když je silný námět s puncem "skutečné události", to se to točí - jen málokdy ze silného námětu ale vzejde opravdu působivý film. 9/10

DOKONALE natočená ukecaná, depresivní, (pseudo)filozofující a protivně sebelitující se břečka... 5/10

Hladina emocí a působivosti v Luhrmannových filmech je nepřímo úměrná hladině pompéznosti, nablýskanosti a barevnosti. Hladina pompéznosti, nablýskanosti a barevnosti se od Moulin Rouge exponenciálně zvyšuje.... 6/10

Je skutečně krásné vidět Pixar po letech opět ve formě, cítit z jeho filmu kreativitu a radost z tvoření něčeho neokoukaného a osvěžujícího. Námět i jeho přetavení do konkrétní podoby zaslouží jedničku s hvězdičkou. Oživení emocí jako jednotlivých postav a jejich interakce se skutečným světem "tam venku" je dokonalá. Přesto všechno jsem se nemohl zbavit pocitu, že se Pixar po letech útlumu (doufejme) zatím teprve rozjíždí. Jakoby se tvůrci báli vyždímat obrovský potenciál námětu do poslední kapky a tak vždy jen ukousnou malé sousto úžasného nápadu (a dělají to dokonale), aby si pak o to delší čas odpočinuli v jistých vodách standardního vyprávění, do kterého pouze přidávají malé střípky dechberoucí kreativity. Inside out je v každém případě výborný animák, a že je úspěšný i finančně je jenom dobře, v Pixaru by se zase mohli přestat bát vymýšlet originální filmy. 8.5/10