leafroller

Dokonale uchopená geniální myšlenka. Skloubení skutečnosti a fikce funguje asi nejlépe. Tenhle film je tak rodinný, že by se měl rozdávat před vánoci na dvd. Aha, ono se tak už děje. Tak hurá! Děj je průzračný, bez velkých oklik, takže se můžeme dobře soustředit na všechny emoce, o kterých to celé je. Líbila se mi myšlenka jednobarevných emocí dětí, náhledy do různých hlav, ale především citlivý a pozorný pohled na pocity hlavní hrdinky v obtížné chvilce. A i když nejsem holka, podobné věci běžely jednou hlavou snad každýmu. Bavilo mě soustředit se na tok jejích myšlenek, bylo to hodně podobné jako v Mr. Brooksovi. Prostě jsem si ten biják užil.

Přestože byla hlavní myšlenka filmu jasná již od začátku, vůbec to nevadilo a když ji na konci řekli natvrdo, došlo to i tomu osmiletýmu v první řadě. Myšlenka cíleného šíření strachu, kterou v realitě zažíváme na vlastní kůži každý den, se tu a tam objeví v různých filmech a já ji mám asi nejradši ve Smrtonosné pasti 4. Nejvíc mě na tom ovšem děsí, jak to báječně funguje. Lidé už na nic jiného nemyslí, nic netvoří a nehledí kupředu, naopak - sotva si dohlédnou na konec vlastních tkaniček. A především nekladou ty správné otázky. Kampaň funguje dokonale. Vše, co je ve filmuj řečeno, je pravda a my jenom mávneme rukou, řekneme něco o dalším Disney-klišé a jdeme kritizovat George Cloonyho. Podle mě je to supr film po všech stránkách. Vizuální podívaná, žádné velké prodlevy, úžasné nápady a .....pointa. Který z dnešních blockbustrů tohle má?

Po poněkud experimentálním, i když sqělém prvním dílu, je dvojka konečně plnokrevný horor. Kromě absolutního šílenství, zahuštěného na prostoru jen několika metrů čtverečních a nadstandardního výkonu hlavního hrdiny oceňuji hlavně krátkou stopáž. No a samozřejmě moje nejmilejší scéna s bábou ve sklepě. Její děsivost si pamatuji již z dětství, kdy jsem to viděl ponejprv. Zbývá už jen dodat, jaká škoda je třetího dílu, který je vše ostatní jen ne horor. Kanda!

Snímek pochází ze zlaté éry, kdy se ve filmech nemuselo ani moc dít a přesto byly výborně koukatelné. To už dneska moc nefunguje. Prostinký příběh, jednoduchá zápletka, kterou sami rozpletete dřív, než vám to Sherlock vysvětlí, výborné dialogy i herecké výkony. Žádná krev ani násilí, prostě pohoda na nedělní odpoledne. A i když je to zvlášť ke konci chvílemi trochu pomalé, jednou se to rozhodně kousnout dá.

Vzhlešdem k tomu, že absolutně nesdílím obecné nadšení ze Scarface, marně v paměti hledám film, ve kterém by mě Al Pacino uchvátil. A ejhle, tumáš čerte kropáč - Danny Collins. Ač příběh boháče, se kterým se lze jen těžko ztotožnit, svou chvílemi až mladickou náladou mě tento zhýralec velmi potěšil. A i když je film často veeelmi pomalý, po ovladači jsem nesáhl ani jednou. Nesmím samozřejmě zapomenout ani na opět sqělou Annette Bening. Prostě překvapení, které nejspíš podruhé asi neuvidím, ale jednou to rozhodně stálo za to.

Je to klasika z 80. let. Ale to nevadí. Spíš naopak. A jsem moc rád, že jsem to tenkrát mohl vidět v kině s geniálním předrevolučním dabingem. Přestože se jedná o sériového vraha a násilníka, neuvidíte ve filmu jedinou ohavnou mrtvolu ani žádné instantní násilí. Nikdo se také nepídí po vrahově motivaci ani příčinách jeho patologického chování, takže nejste svědky nechutných scén z jeho dětství. Nikdo prostě zbytečně netlačí na pilu, jako se tomu děje u většiny dnešních napínáků. Vše je dobře vymyšleno a zkombinováno tak, abyste se nechytali za hlavu u nějakých logických chyb. Prostě dobrej biják, který stojí za to vidět.

Každý nový film z druhé světové potvrzuje fakt, že Zachraňování vojína Ryana je dokonalý biják, který už nejspíš zůstane nepřekonán. Ale ze všech těch ostatních Železná srdce rozhodně vyčnívají. Vše je velmi realistické a uvěřitelné a zaměření na tankové téma je navíc originální. Ocenil jsem různorodé charaktery jednotlivých členů posádky, z nichž ne všechny byly sympatické, ale tak to prostě v životě chodí. Parádní herecké výkony a hlavně dokonalý zvuk. A i když byla závěrečná bitka trochu přitažená za vlasy, celkový dojem z filmu mi to nezkazilo.

Filmů na téma zneužívání a vraždy bezejmenných poslední dobou přibývá a člověk si říká, zda tento fenomén vůbec někomu vadí. Zda někomu vadí, že si boháči kupují lidi, potom je zneužijí, umučí a mrtvé někam zahodí. Existují terotie, že ve Spojených státech mizí tisíce imigrantů zejména v dětském věku. Beze stopy, bez vysvětlení. A ať už je to pravda, polopravda nebo jen paranoidní konspirace, já v tom vždy uvidím semínko pochyb. Ale zpět k filmu. Ten drží a tlačí kupředu vynikající a velmi emotivní Amy Ryan, těsně následovaná brilantním Gabrielem Byrne, zastupujícím poklidnou a v jistém směru velmi pomalou policii, u níž si nejste jistí, do jaké míry záleží na vyřešení případu. Rodinné pasáže jsou sice poněkud otravné, ale jde přeci jen o vraždu potomka a kdo z nás by něco takového snesl bez emocí. Každopádně je nutné takové filmy nejen tvořit, ale i tlačit. Snad to konečně někomu začne vadit, snad se konečně najde "Batman", který všechny ty perverzáky postupně oddělá.

Je to film hlavně pro absolventy táborů ať pionýrských nebo porevolučních. A je tam vskutku všechno. Všechny trapárny, které jste jako chovanci nebo jako dospělí zažili. Tenhle film by se měl promítat všem organizátorům táborů, protože jsem na vlastní kůži zažil, že principy v něm ukázané bohužel fungují dodnes. Přestárlí dědové vševědové dodnes vnucují dětem zábavy, které nás odpuzovaly již v letech osmdesátých. Ale to je jedno. Film je k popukání a lze ho jen doporučit.

Shodou okolností jsem tento film viděl následující den po Americké kráse a klidně řeknu, že je to taková její česká varianta. Také jsem zavzpomínal na Formanovy filmy ze 60. let. Ale srovnání není dojem. Každý máme v hlavě svého magora a Nuda je o některých z nich. Vyniká samozřejmě pan Budař. Jeho retarďáček je prostě dokonalý ve všech směrech a věřím, že si tímto charakterem vytvořil nálepku, která ho bude bohužel provázet už navždy. A i když hudba, kterou k filmu napsal, taková pecka není, rozhodně se hodí a sedí. Z ostatních herců nevyčnívá nikdo, protože jsou opět všichni sqělí. A pokaždé, když si vzpomenu (nebo uslyším) na větu "Mirku, křič", roztřese se mi bránice, ať chcu nebo nechcu. A tak to má být.