leafroller

Evropský film většinou poznáte na první pohled. Napnutý rozpočet, slabý či žádný soundtrack, mizivé tempo i sex-appeal. Uzavřený kruh je sice jedním z lepších představitelů této skupiny, nicméně mu chybí silnější osobnost a větší švih. Jinak je to velmi dospělý politický thriller s - pro mě příjemnou - konspirační zápletkou. Na jedno shlédnutí určitě dobrý.

Je spousta filmů, které kdyby se vešly do 90 minut, byly by výborné. Bohužel všechna ta vata navíc z nich dělá průměr. Toto se naštěstí netýká této sice béčkové, ale o to víc sarkastické komedie. Jasně, že je to drsnější humor, taky se to odehrává v base, ale film tak hrozně frčí, že se ani nestihnete natáhnout po ovladači a je konec. Přidávám procenta za obsazení.

Špionských akcí není nikdy dost! Ale zatímco ty Cruisovské mají švih, tempo a sex-appeal, tohle byla spíše taková usínací etuda pro čerstvé důchodce. Vážně mě to vůbec nechytlo a to jsem se opravdu snažil. Pan Brosnan byl jako vždy ....stejný a jeho bondovská poloha ho očividně jen tak neopustí. Každopádně si to budu muset pustit ještě jednou, abych přišel na to, jak na začátku trefili toho kluka, protože k tomu mi fyzikální zákony jaxi nestačily. Ale to je jen detail pro hnidopicha.

Hodně Roberta, ale hodně málo Ironmana. Temnější příběh a správně komixoví badguyové. Vynikající myšlenka herce Mandarina. Vážně vynikající. Jen si představte, že Usáma byl jen nějaký herec, figurka v rukou CIA. To by dost věcí vysvětlilo, že? A když v závěru hlavní hrdina zjistí, že dávno existují doktoři, kteří mu opraví hrudník, říkáte si, že měl dosud asi nějaké zatmění. Ale to je jedno. Za mě nejslabší článek trilogie, i když nejspíš poslední, takže to taky nevadí.

Člověk, co to natočil, je nejspíš velký cíťa a taky vlastenec. Dokonce jsem původně myslel, že to byl Emmerich. A tak jsou fascinující a strhující trikové pasáže protkány emoční vatou těžkého kalibru. Zas tak moc to neva, protože v ní pokaždé vystupuje ta 18letá kozatá bílá topmodelka s černým tatínkem, na kterou se prostě dobře koukalo. A pokud přežijete hned úvodní scénu vytvořenou čistě pro nějaký efekt s absurdní větou:"To auto nesmí spadnout", přežijete už všechno.

Začal bych pohledem do reality. Lidstvo stojí na konci první etapy svého vývoje, kdy jsme se sice dostali do výšin technologického pokroku, ale ovládání našich pudů je na úrovni doby bronzové. A přesně, jak to předpovídali staří Mayové, čelíme největší hrozbě jaké lidstvo kdy čelilo: přemnožení. Nízká gramotnost většiny populace, lpění na středověkých tradicích a iluze vlastní důležitosti nás dostaly na pokraj krize planetárních rozměrů. Toliko ze života. Snowpiercer je takovou alegorií na dnešní svět a nastoluje otázku udržitelnosti základních životních standardů za cenu regulace počtu obyvatel. Až potud je to velmi v pořádku, protože má člověk o čem přemýšlet. Dále už ovšem procenta ubývají. Především nám zde autor sděluje svůj názor a tomu musí přizpůsobit i reálie filmu. Vše je až absurdně extrémní jako v nějaké počítačové hře a sebemenší logika mizí s každou zhlédnutou minutou. Závěr filmu je už pouhým završením tohoto omylu: despota je sice poražen, ale hrdina nejspíš do hodiny zemře v mrazivé pustině. Slíbil jsem si, že nebudu recenzovat filmy, které se mi nelíbily a proto je nasnadě říct, jak se toto mrazivé peklo dostalo na 50%. Je to především nápad s vlakem, který mě hodně bavil. A přestože bylo dané sociální téma zpracované "odspodu", našel si v něm i pragmatik, jako jsem já, pozitivní momenty. Navíc se mi - kromě hlavního hrdiny - velmi líbil casting. Je to schíza....

Bylo to hutné a dobře vyrobené kino o rasismu tak nedávném, že je těžké uvěřit, jak jsou ti námi tolik obdivovaní Britové nechutní a odporní pokrytci. Ne vážně, ještě jednou tu nějaká anglická komise prohlásí, jak špatné máme vztahy s romskou menšinou, tak jdu manifestovat před jejich vyslanectví. Z mého pohledu bylo sice ve filmu nakousnuto až příliš témat najednou a konec se dal uhádnout už asi v polovině, ale pořád lepší, než nějaké vaření z vody. A kdyby nebylo toho zbytečně donekonečna nataženého srdcervoucího konce, nesáhl bych na ovladač ani jednou.

Jedna z mých nejmilejších komedií. Film, který krásně graduje a po první scénce si říkáte, že nic horšího se nemůže stát. A ejhle, tumáš čerte kropáč. A i když je zakončení trochu vánoční, nejedná se o žádnou masturbaci a máchání diváka v moři emocí. Prostě ne všichni musí na povel milovat vánoce nebo rodinu, s tím se vždy rád ztotožním. Jediné, co se dá vytknout, je tradiční užvaněnost pana Vaughna. Njn.

Na ponejprv se mi to moc líbilo. Možná i na podruhé. Ale kouzlo vyprchá a zbude jen nepochopení. Jasně, že to nemohlo hlavnímu hrdinovi vyjít, protože by nebylo co točit (prostě by odjeli a leželi na pláži....vánoční sen každého normálního muže), ale způsob, jakým byl děj často velmi násilně směřován k pointě, byl na můj vkus až příliš okatý. Ale možná je to tím, že jsem celou dobu stál na straně hrdiny. Možná, že "běžný" divák stojí celou dobu na opačné straně a zaraduje se, když je hrdina vrácen na správnou cestu, cestu stáda. To je možné.

Učitel dance je typický snímek české porevoluční tvorby. Prostinký příběh, mizivý děj, velký prostor pro herce, ejakulace citů a samozřejmě všudypřítomná deprese. Pádem železné opony také bohužel padla legenda českých komedií a začalo se točit mnohem více "uměleckých" děl. A i když na ně ještě v 90. letech lidé docela chodili, časem je to bavit přestalo. Nejspíš proto, že depresí máme dost v běžném životě. A proto nám to všem neustále natírá pan Troška a my se divíme, že něco tak hrozného jako Babovřesky, může lámat rekordy. Divák se chce bavit, i když blbě, ale pořád bavit. Kdykoli vyjela nějaká komedie, okamžitě se stala hitem. Pelíšky, Snowboarďáci i ten Kameňák s milionem pokračování. Kritici si rvou vlasy, ale já to naprosto chápu. Tak tohle mě napadlo při sledování filmu Učitel tance. Víc už asi není třeba dodávat.