Davered

Krasa - chytry detsky film plny nevazane hravosti a energie. Vincentu Balovi tenhle typ filmu sedi. Snad se nekdy objevi na CT.

Z dlouhe rady americkych nezavislych filmu se tento vymyka jak svymi kvalitami, tak zpracovanim. Vizualne a svou poetikou upomina na dnes uz zridka pouzivane prostredky (pomale transfokace, neortodoxni kamerove uhly). Vypraveni pak dominuje naznak a nedorecenost. Obzvlast vyjimecny je zejmena hudebni doprovod, jenz silne evokuje Stravinskeho (pak neni divu, ze nekomu muze prijit rusivy).

Nedostatecne verohodne (zapojit se do mezinarodniho obchodu s drogami proste nemuze byt tak snadne) a tonalne nevyvazene (neskutecne bizarni happy end). Snimek se zmita na hranici mezi socialnim dramatem a zanrovym filmem, ale ani v jedne rovine neni zcela dotazeny. Velkym kladem je na druhou stranu krasne vystizeni lokality--at uz spinaveho marockeho mesta ci vylidneneho venkova s ochotne naivni vesnickou rodinkou. Do Maroka na dovolenou jedine za trest.

1987 - dvojice ozralych, postarsich muzu se ve svem byte pravidelne, takrka do krve hada. Tyto nepredstavitelne vulgarni roztrzky jsou mezitim sousedy zaznamenavany na kazetovy rekorder a postupem casu se, bez vedomi ustredni dvojice, dostavaji na verejnost a stavaji se malym kultem. Tento film, ktery celou kauzu dokumentuje je nejen zabavnou podivanou, ale i dumyslnym zamyslenim nad problemy soukromi, osobniho vlastnictvi, kapitalistickeho vykoristovani, partnerskeho/pratelskeho souziti, homofobie, autenticity, podstaty umeni atd. Krome toho s velkou pravdepodobnosti drzi rekord mezi celovecernimi filmy ve vyskytu krasneho anglickeho slovicka "cocksucker."

Totalni nerdovstina, jejiz fetisismus a ironicke pomrkavani jsou stejnou merou osvezujici a otravne. Kdyz uz navrat do 80.let, tak radsi s puvodnimi filmy nez s timto fanouskovskym pozlatkem.

Nekdy staci malo. Dokument zpocatku mapujici temer padesatilete pratelstvi dvou muzu a jejich korespondence se postupne meni v prijemny, ale skrz naskrz posmutnely nahled na starnuti, karierismus a osobni selhani slouzici jako jedinecna davka zivotniho moudra. A zaroven dukaz, ze zivot pise lepsi pribehy nez film, nebot silnejsi "seniorsky buddy film" tezko najdete.

Fascinujici pohled na zrod jedne hudebni skupiny - americkych progresivne bluegrassovych Punch Brothers. Velka davka dramatu prameniciho jednak z neortodoxni hudby tohoto smyccoveho uskupeni, jez se tak zpocatku setkava s divackym nepochopanim, jednak z postavy frontmana povysujiciho se nad ostatni cleny kapely. A predevsim uzasna a vsudypritomna hudba.

Rozkosne poklesly montrealsky retro thriller. Nulova originalita a zadna prekvapeni, ale na druhou stranu slusna, zrnite syrova atmosfera.

Portret Ricka Springfielda 30 let za zenitem v oblezeni legii jeho obsesivnich fanynek, obtloustlych americkych mamin. Jen pro otrle.

George McGovern byl vedle Ralpha Nadera zrejme jedinym vyraznym americkym prezidenstkym kandidatem za poslednich 50 let, ktery nereprezentoval pouze zajmy vsemoznych korporaci a lobby, ale predstavil platformu, jejimz cilem bylo skutecne vyresit palcive problemy a pomoci americkemu lidu (jakkoli naivne takova snaha muze znit). Bohuzel dnes uz je McGovern vzpominan prakticky jen jako priklad kandidata, jehoz kampan byla totalni blamaz a ktery prohral na cele care. Podobne jako vynikajici UNREASONABLE MAN o Naderovi, tento zajimavy, ackoliv znacne nedokonaly, dokument nabizi na plose dvou hodin vycerpavajici portret nejen ustredniho muze ale i relevantniho kontextu (v tomto pripade americke politicke historie, cca 1960-1973). Vedle mirne prehnane delky je slabinou predevsim nesmirne otravny a zaujity vypravec(ka), ktery popisuje udalosti prizmatem extremniho liberalismu a, jen s castecnou uspesnosti, hleda paralely mezi valkou s Vietnamem/Nixonem a valkou v Iraku/Bushem. Dalsim minusem je pomerne lacine zpracovani, kdy pouzite rozhovory jsou natocene v nevyraznych, doslova vyblitych barvach, coz snimku dava punc narychlo vyrobeneho politickeho videa.