Aky

Vtipný, velmi povedený výsměch světu hvězd a hvězdiček umocněný tím, že Woody Allen se ovládl a přenechal hlavní roli beznadějného poplety a naivky věřícího vždycky znovu v opravdovost citů a slibů chlapáckému Kennethu Branaghovi, než aby ji hrál sám svým neurotickým, možná vtipnějším, ale určitě méně uvěřitelným způsobem.

Velkolepě natočený velkolepý příběh o uzlovém bodu vývoje čínských dějin. Na pozadí velikých dějinných událostí se paralelně rozvíjí druhý příběh zobrazující, že vítězství v tom, čemu říkáme poslání, vůbec nemusí znamenat vítězství v osobní rovině, a tedy nemusí přinést spokojenost.

Všechny chvály a superlativy, které si zde můžete přečíst, platí a nemá smysl k nim něco dál přimýšlet. Jen mě tak napadá: jak by asi přijali Češi podobný film o sobě? Musí být v člověku kus národního sebevědomí, aby takvouto porci sebesakasmu skousl.

Někdy je to moc, aspoň na mne. Ale to, že je to podle mého vkusu někdy přestřelené v drsnosti nebo v drzosti, neznamená, že to není skvělé.

Oni jsou ti Lvi všichni téměř stejní - většinou především trapní.

Parodovat je vděčné. Jenže když se to nepovede, propast trapnosti je o to hlubší. Když se to ale zase umí a autoři se nebojí říznout hluboko, tak je to paráda - jako tady.

Po všech stránkách standard, který lze od takového filmu čekat, ale standard veskrze profesionální - od scénáře, přes režii po herce, nikde žádné zaváhání. Radost na to koukat.

V osobní rovině vedený poloúsměvný polotragický film o rodinné krizi židovského manželství. Po nějaké době si člověk s odstupem uvědomí, že v druhém a možná hlavním plánu jde o zkoumání možností tolerance; náboženské a rasové.

Originální pohled na vývoj člověka, objevné zcela nové pochopení toho, jak v již pravěku vznikla hudba, jak výtvarné umění, jak velkorysost... Molavcová je neskutečná komediantka.

Velmi povedená inscenace. Na pozadí událostí kolem vzniku opony Národního divadla autoři vyprávějí příběh o sváru umění a malichernosti, tupém národničení a skutečném pocitu sounáležitosti se svými, podlém politikaření a přátelství. Radek Holub mne překvapil, jak dokázal být v této poloze naprosto bez kazu. Klára Issová je k tomu ještě navíc opravdu krásná.