Obsahy(1)
Mezi lety 1996–2004 byly čeští fotbalisté respektováni jako jedni z nejlepších na světě. Jednotlivým hráčům se tím rozjela hvězdná angažmá v nejznámějších evropských klubech. Sledujme individuální kariéry fotbalových celebrit na pozadí klíčových turnajů – ME 1996, ME 2000 A ME 2004. Tentokrát očima Pavla Kuky. (Česká televize)
Recenze (4)
Jeden z těch velikánů ještě před érou Karla Brücknera a jeho party. A hlavně skromný a slušný chlap, který má co říct. A to, co říká, má na rozdíl od jiných „kopaček“ hlavu a patu. Postřehy z jeho nabídky na první zahraniční angažmá, které odmítl kvůli tátovi, i upřímnost s podáním ruky královně Alžbětě II. To bylo právě na EURU 1996 v Anglii, kde Češi nejprve prošli „skupinou smrti“ a pak si zahráli finále proti Německu. Projevil se „syndrom strachu“ á la „bacha, my to fakt můžeme vyhrát“. Možná další se objevil poté, co dostal nabídku z Manchersteru United. Nevěřil si. Zůstal věrný Kaiserslauternu, se kterým strávil sezonu ve 2. lize, aby se tým hned dostal zpátky do první a ještě vyhrál titul. Věc nevídaná. ()
Když mě jako kluka lapl do svých spárů fotbal, konal se právě turnaj v Anglii. Ano, pro nás pohádkový Euro 96 a moje nostalgie spjatá s ním. Drtivá většina kluků se po tomhle úspěšným mistrovství dostala za český hranice do velkých klubů a rozjela svojí supr kariéru. Ovšem byly výjimky, který to angažmá v zahraničí už měly a pro mančaft byly samozřejmě velice platní a důležití. Jeden z nich byl právě Pavel Kuka. Pamatuju si, že se mu při tomhle Euru přezdívalo "aligátor šancí". No naštěstí né všech! I přes to, že je to zarytej slávista, měl, mám a budu ho mít vždy mezi těma oblíbenějšíma a to především za jeho reprezentování našeho nároďáku a i jeho úspěšnou kariéru... 90% ()
Díky tomu, že Kuka je přeci jen generačně spíše k ME 1996, a ME 2004 se naopak už neúčastnil, tak se přesouváme do doby trochu dřívější, než u dvou předchozích dílů. Osobně mě překvapil možný přestup Kuky do mého oblíbeného United, či výhružky od STB. Kuka i jako host ve studiu nikdy není zrovna mluvka, a i tady narozdíl do Šmicera nepodává svůj příběh s takovou tou velkou vervou, ale zase dokáže pěkně zhodnotit svá rozhodnutí, i případné chyby a nedostatky. ()
Jahůůů, sem uplně 1.člověk, kterej tohle komentuje :o). Oproti Šmívroj a Kolleroj je Kuka nějak zbytečně vážnej a málo se tam fóruje. Ale i k němu chovám obrovskej respekt, za to co pro nás udělal. A to, že lituje toho, že nešel s Poborským do Manchesteru, no, jasný, ale třeba by tam dělal náhradníka, a nemohl by být u titulu v tom "Kajsrslauternu" :o) ()
Reklama