castor

Luciane Buchanan už v příjemně brakové jednohubce nekryje záda Nočnímu agentovi, ale brání svou rodinu před slepými vodními monstry, ze kterých odkapává sliz a snaží se zardousit své oběti. Americký Oregon, rok 1978. Mladí rodiče počítají každý dolar, zatímco nečekaně zdědí přímořskou usedlost po jeho zesnulé matce. Několik dekád opuštěný dům je nutí k otázkám, proč o usedlosti tak dlouho vůbec nevěděli. První půlku se prakticky nic neděje. Jen samé vrzání starého domu a skřeky kdesi z lesů. A divákovi je hned jasné, že nebezpečí číhá z pod domem zapuštěné vodní jímky. Rodinka sympatická, lokace fajn, napětí uzívané. Režisér a scénárista Scott Walker se od snaživého thrilleru Území mrazu na deset let odmlčel, no, klidně mohl odpočívat i déle.

Znovu díl s poměrně nekompaktním dějem, ač ano, je to o Ivetině touze vrátit se před diváky, přičemž majetnický Láďa je kategoricky proti. Mluví vznosně, stále je vykreslován coby vzdělanec, kterým ale asi úplně není, s jeho charakterem (po čem vlastně toužil?) se mělo pracovat lépe. Dost času navíc věnujeme postavám, které nejsou nijak zvlášť zajímavé. Ale znovu je cítit, že tahle pohádka o zpěvačce, která chtěla dobýt hudební svět, a která si přála, aby ji někdo miloval, neskončí šťastně. Z Moravy navíc přijíždějí rodiče, kteří (stejně jako sestra Elišky Křenkové) nepřinesou nic nového. Prostě jen zopakují to, co už známe. Nestřídal bych zároveň party nazpívané Annou Fialovou s reálným Ivetiným hlasem. Hloupá linie s obdivovatelem pokračuje. Vzhledem k další sérii je otázkou, zda chce divák sledovat Ivetiny následné pády. Protože teď to bude už (takřka) pouze o nich.

Úvod fajn, pojetím se mi hned vrátila první série, Oskar Hes uvěřitelnější než Ondřej Brzobohatý. Pokračuje se ve stejně přepjatě melodramatickém tónu, celé období kolem natáčení Svatby upírů ale působí živě a bezstarostně. Hrušínský je zřejmě první a bohužel i poslední muž, co se v jejím životě nechová jako majetnický debil. Jenže pak následuje linie o zlých lidech, jednu chvíli mi to přišlo divné, ale postupně jsem si vybavoval skandál, který hýbal devadesátkami: únos Ivety Romanem Třískou. Byl to moment, který poprvé vystavil Ivetu posměchu národa. Tříska měl „využít“ toho, že Ivetu doma zastihl v ne zrovna dobrém psychickém rozpoložení. Tvůrci se pokoušejí o atmosféru jako z paranoidního thrilleru, není patrné, co je dezorientace a co realita. A hned se mi následně vybavila kauza kolem únosu Ivety z roku 2013 do Itálie údajným únoscem Macurou. Byla to smutná doba, kdy se vždy našel nějaký „ochránce“, ani jednomu se však nepodařilo jí pomoci. Hned jsem ji pak vnímal smířlivěji, shovívavěji…

Šup šup, chytlavé melodie a prostinké texty, úspěchy na Zlatém slavíku. A to přitom do všeho zasáhla Sepešiho smrt na železničním přejezdu a Ivetino odmlčení. Máme tu nicméně druhou sérii, ve které bude za nitky tahat světák Štaidl, který prostě jen přebral štafetu, protože v Ivetině životě vždy někdo druhý rozhodoval, co bude dál. Ta zůstává pasivní, zasněná a vyplašená, rozuměj už otravná. A ač má za sebou hromadu úspěchů, a s nimi spojený ranec otrkávání se, v osobním životě pořád „jen“ vyžaduje důkazy lásky od lidí, kterým je ukradená. Už to tím pádem vyloženě ztrácí na autentičnosti, úvod scény z nemocničního lůžka je za mě v jejím podání úplně mimo. To samé platí o tiskové konferenci a netaktních dotazech na soukromý život. Rašilov coby Karel Svoboda moc fajn, Brzobohatý mi tradičně nesedí. Divná a beztvará epizoda. PS: Bacha, vrací se voják, který minule snil nad Ivetinou fotkou, a jehož linii chyběla pointa. Teď má dítě a Ivetinu desku, ovšem pointa (prozatím) chybí dál.

Tatík byl machr na preparaci zvířat, aspoň už víme, z čeho pramení povedené úvodní titulky. Mrazák se ale bude do plánů Garveyovic sester nakonec zatraceně hodit. A sám uznávám, že je to dosud nejlepší nápad, jak se zbavit té svině s tváří dánského herce Claese Banga. Ten už se určitě nepokazí :-). Thomas a Matt dosáhli svého, tělo půjde z rakve ven... Promyšlený příběh furt solidně šlape, střídání současnosti s pojišťováky a vyšetřováním smrti ústředního démona a minulosti s jeho šikanujícími činy i s kroky sester prostě baví.

John Paul v poslední době zřejmě pociťoval hodně stresu, protože pro okolí šlo jednoznačně o pokus o sebevraždu. Náš terč se ovšem začne pomalu rozpomínat, co se v noci (s jeho staženými kalhoty) událo. Má toho přeci tolik rozdělaného, třeba dál sabotovat Evino povýšení. Nebo shodit manželku ze schodů. A co teprve, když se dozvídáme, co se děje pod schody v jeho sklepě...? Musím smeknout, protože příběh furt šlape, o zvraty není nouze a démon s tváří dánského herce Claese Banga prostě baví. To samé platí pro pětici sester – každá je trochu jiná a každá je schopná si ukrást danou scénu pro sebe. Nerozumím tomu, že si série nezískala pořádnou pověst.

Skoky v čase mi nevadily, oceňuju myšlenku, respektuju vážnost tématu. Přesto mi s ohledem na potenciál chybělo to hlavní – emoce. Bylo fajn obdivovat a sledovat francouzské duo Ludivine Sagnier a Cécile de France, které bylo v nedávné minulosti mokrým snem nejednoho diváka… Malý François má napjatý vztah se svým otcem. Vnímáme ho jako křehkého hocha, který je pro atletického otce neustálým zklamáním. Své pocity nedostatečnosti si kompenzuje po svém. Ovšem imaginární bratr je nakonec bratrem z masa a kostí, kdy jej i jeho matku stihl tragický osud. Stylizace, herci, kamera, to vše je solidní, ale od příběhu francouzské židovské rodiny před a po válce bych prostě čekal silnější zážitek.

„Tak s tím stresem něco uděláme, ne?“ Tvůrci okolo publicisty Josefa Klímy si vybrali skutečnou kauzu, kterou obalili dalšími motivy, aby to celé bylo ještě víc mlaskavé. Znalost a inspirace politickým prostředím v první dekádě nového tisíciletí je patrná. Bulvární novinář první díly uvozuje tím, že je pěkná svině, kterou živí neštěstí druhých. Anička studovala vysokou školu. Teď ovšem černooká brunetka přežívá coby venkovská servírka, stará se o nemocnou mámu a trpí nespolehlivost přítele. Ovšem matka zase tak chorá není a přítel rozhodně nepatří k nejvěrnějším. Pomůže jí zděděný byt v Praze. A nakonec i štěstí při hledání jobu: práce ve sněmovní jídelně je jen odrazovým můstkem na cestě vzhůru. Až do Strakovy akademie. Uběhne pár týdnů a naše potvora už promyšleně zvažuje, o koho rozšíří své milenecké portfolio. Tuhle holku holt někdo solidně podcenil, ač je to tedy celé postavené na náhodách, scenáristické ledabylosti či na hlouposti postav, které by přitom měly být opatrné. A když se pár dílů docela povede, následují další, které jsou zase plné blábolivých minut, kroky postav jsou jalové a ke kýženému výsledku se dopracují zatraceně snadno. Eva Podzimková si každopádně svou mrchu náležitě užívá. A postelové scény? Ty jsou svou snahou o „světovost-dusnost-energičnost“ kouzelné.

Hromada sexu a kojení. A překvapivě žádné bičíky. Vypnout mozek se dá i při jiných činnostech, někdo ale může zkusit seriál o tom, kterak se brunetka Billie, atraktivní matka dvou malých dětí, neustále vrací do vzpomínek, kdy jí jistý hošan zlomil srdce: ale kromě toho i přivedl do nespočtu orgasmů, kdy z ní opakovaně strhával šaty i veškeré zábrany. Tahle další skrz naskrz průměrná vlaštovka Netflixu měla asi nespokojené ženy naladit k tomu, aby v duchu 50 Shades či 365 Days vyrazily za zážitky na pláž, na bar, na přebor v králičí hopu. Kromě výrazných bradavek Sarah Shahi je to ale dost o jalových situacích, zvláštních reakcí i zjištění, že ženské celá staletí lžou: časté noční vstávání kvůli kojení v žádnou únavu nevyústí. Billie si poté totiž nalije do hrnku něco ostřejšího a má energii na rozdávání. A o přetlaku vášnivých vzpomínek začne psát. „Žhavé“ řádky si ovšem v notebooku přečte její manžel. A už to jede. Hele, každý někdy sníme, ale pořád s nějakým respektem a úctou k druhým i k sobě. S touhle slepicí moc soucítit nelze. Prakticky řeší jen sebe, dělá si, co chce, přičemž se vůbec neohlíží na své okolí. Celkově to absolutně nemusí být převratně intelektuální, ale tohle je prostě jalové a přepálené. Všichni se tam jaksi motají a nikam se neposouvají. A co se týče množství odhalených sexuálních scén? Na nějaké příjemné mrazení nebo zrychlené dýchání to fakt není.

Úvod za mě hodně utahaný, tmavý a mdlý, střed poutavý i nepříjemný zároveň, finále pak zase jede na trojku a bez překvapení. Seriál ilustruje dominující mužský svět, ve kterém mají ženy pozice prostitutek nebo služek. Postupně poznáváme jednotlivé postavy, zejména pak doktora Sumnera, který prošel náročnou službou v armádě a věří, že ho změna zbaví tíživých vzpomínek. Představuje ji pozice lodního lékaře na velrybářské výpravě do Arktidy. Bojuje s vlastními démony, postupně i s jednotlivými živly na palubě rybářské lodi Volunteer. Vyčnívá mezi nimi harpunář Henry Drax ztvárněný skvělým Colinem Farrellem. Hora masa, mastné rozcuchané vlasy, dychtivost, násilnická povaha. Celé to začne pohlavním zneužitím chlapce, pokračuje rozdělením posádky a graduje postupným osobnostním rozpadem několika námořníků. Hranice mezi dobrem a zlem je sakra tenká, každý si nese nějaké trauma, každý něco tají. Chladné oblačné nebe, pomalé tempo, výborní herci, ale i vytrácející se kompaktnost dějové linie. Místy to chtělo víc péče. Finále jsem čekal jiné, intenzivnější.