Obsahy(2)
Výprava za hranice moderní civilizace do zvláštního uzavřeného světa moravských kopanic... Moravské kopanice dlouho představovaly na českém území civilizační výspu a kdysi v nich nalézali útočiště zbojníci a pronásledovaní lidé. Zatímco v údolích pod svahy Bílých Karpat již existovaly vymoženosti 20. století v kopaničářských vesnicích usazených na kopcích jako by se čas již dávno zastavil. V roce 1969 se do tohoto kraje vydal uznávaný televizní publicista Jindřich Fairaizl, jenž si předtím získal věhlas díky oceňovanému sociálněkritickému dokumentu Inzerát. S kamerou objevoval těžké živobytí zdejších obyvatel, jejichž každodenní starosti byly na hony vzdálené politickým svízelům, které po roce 1968 řešil zbytek země. Vždyť velká část z nich neměla ani tušení, že Československo okupovala vojska Varšavské smlouvy. Svědectví o zdejších obyvatelích zachytilo životy v naprosté chudobě a izolaci, sousedské spory, oslavy božího těla, poslední cestu nebožtíka i zaříkávání bohyní – lidových léčitelek, jejichž pohnuté osudy dnes přitahují k tomuto koutu naší vlasti pozornost. Tato jedinečná tvář moravsko-slovenského pomezí nicméně byla kamerami zachycena v hodině dvanácté. Stavba silnice měla přinést pokrok i do těchto končin, režisérova otázka však zněla, zda nové možnosti a poznání přinesou zdejším obyvatelům také štěstí. Byla v dané době natolik provokativní, že koprodukční dokument pro normalizátory nepohodlného tvůrce zůstal československým divákům utajen a byl uveden pouze v západoněmecké televizi. Až nyní se můžete přesvědčit o nadčasové pozoruhodnosti jeho výpovědi, jež je podpořena i působivou formou vizuálního a hudebního ztvárnění. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
info pro mě: (reportáž natočená na zakázku pro západoněmeckou televizi u nás nebyla nikdy uvedena, protože v až šokujícím zachycení životních podmínek v izolovaném kraji jihomoravských kopanic (v němž nechybí ani skutečná bohyně z Žítkové! Fairaizl využil podnětů k ironické obžalobě nastupující normalizace. Snímek se však zdaleka neomezuje na politický přesah - jeho strhující vizuální, střihové a hudební pojetí z něj činí jedno z nejpozoruhodnějších dokumentárních děl, co kdy u nás vznikly a v podstatě se jedná o syrovějšího předchůdce proslulého Hanákova snímku Obrazy starého světa. V některých okamžicích se mi dokonce vkrádala na mysl Buňuelova Země bez chleba) ()
Život na Kopanicích v kontrastu s aktuálními velkými dějinami odlehlých center. Snaha o osudovost výpovědí vypravěče a řada silných osobních momentů nebo vizuálních paralel. Sám sebe pánem ()
Parádní ukázka života na Kopanicích před 50 lety. Kolik se toho změnilo za tu dobu, po staletí tam děti žily tak, jak jejich rodiče a ti zase jak jejich rodiče. To už ale neplatí ona silnice byla zřejmě začátek konce), bohužel. Ač se to zdá být romantika, já sám bych tak žít asi nechtěl. Neobjektivní pátá * za to, že jsem skoro odtud. ()
Velice dojemné dílo, intimní zpověď obyvatel ze zapadlého pomezí Moravy a Sloveska. Ztotožňuji se s autorem a jeho závěrečným resumé. Jakmile tam dorazí pokrok, který začíná silnicí, je se vším amen. Podobným příkladem může být i rumunský Banát... jakmile tam EU nakydala asfalt a postavila větrné elektrárny, byl s tradičním životem definitivně konec. ()
Výborně pojatý dokument Jindřicha Fairaizla o životě lidí v příhraničních oblastech Bílých Karpat, kde se zastavil čas. V minulosti zde lidé netušili, že bylo zrušeno nevolnictcí, v době natáčení (1969) netuší, že Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. Skvělý hudení doprovod hammond organ je sice diskutabilní co do vhodnosti k tématice, dává mu ale další rozměr a posouvá jek do kategorie uměleckého díla, jež pak sledujeme jedním dechem ()