Zapomnim etot den

Rok 1917. V předvečer říjnové revoluce se na západní frontě ruský důstojnický sbor bojí víc svých vojáků než Němců a i spojenci z Trojdohody se pro ochranu svých ekonomických zájmů na východě už spoléhají spíš na nepřátelský císařský Reichsheer než na spojeneckou ruskou armádu. Ta je totiž v danou chvíli natolik pod vlivem Sovětů a zejména bolševiků, že si nikdo netroufá odhadovat, ani co se stane zítra.
Na zdejším úseku fronty je nejvíce pod vlivem petrohradských agitátorů grenadýrský pluk. Proto se jej snaží staří carští generálové nejprve odzbrojit a stáhnout z fronty, později – když se toto nepodařilo – alespoň je vyhladovět a tím přimět co nejvíce jedinců k dezercím. Zdejší vojáci už dávno vyhnali staré oficíry a zvolili si vlastní velení v čele s vojákem z vlastních řad Pjotrem Komljukem (Yuriy Puzyryov). Ten se postaral o obnovu zásobování mimo jiné tím, že vyprázdnil sýpky místního panstva. Když se k takové „drzosti“, na niž si žalovali rekvírovaní boháči u monarchistického nejvyššího velení, přidá i jeho agitační činnost na venkově a v armádě, nemohlo to skončit než jeho pronásledováním a zatčením. Těžko může počítat s jiným trestem, než s oprátkou, nebo popravčí četou. Arestovaný muž, před nímž si už nedávají pozor na ústa, se tehdy dozvěděl, že generálové smlouvají tajně s Němci dohodu o pádu jejich části fronty a o této zradě dokázal dát vědět svým spolubojovníkům... (chamonix)