Les Territoires de la défonce

„Zneužívání drog nepřestane, dokud se všichni nepřesvedčíme o nutnosti žít a o nutnosti bojovat, abychom žili.“ Při prohlížení seznamu čerstvě přidaných filmů na Netflixu mi padl do oka tento belgický dokument z 80. let o drogové závislosti dospívající i již dospělé mládeže a od pohledu mě zaujal natolik, že jsem si ho bezodkladně pustil. U podobných dokumentů jsem příležitostním divákem, ale před půlrokem mě ze soudka autentických výpovědí dobové mládeže a jejich problémů zaujal již dokument Bertranda Bliera Hitler? Toho neznám. (1963), přičemž tahle Drogová teritoria bych se vůbec nebál zpětně vnímat jako pokračování podobného exkursu, točeného tentokrát o 25 let později a specificky zaměřeného na téma drog, které v tom roce 1963 v komunitách problémové mládeže ještě figurovalo spíše velmi zřídka (v rámci zmíněného Blierova dokumentů vůbec), ale v polovině 80. let již znamelo nebezpečně rozšířený problém s drtivým dopadem pro závislé jedince nejen napříč celou Evropou. Velmi oceňuji nápad zpracovat dokument ve dvou liniích, z nichž tu druhou (vedle samotných výpovědí mladých lidí se zkušenostmi s drogovou závislostí) představuje postupný historický přehled o objevu, rozšíření a prodeji narkotických látek včetně vlivu zásadních politických událostí a připomínky mnoha slavných osobností s tragickým osudem vzešlým z drogové závislosti. João Correa jako režisér dokázal svému dokumentu vtisknout silnou atmosféru i ve zdánlivě ryze výplňkových scénách nočního města a celá, vkustku nadčasová výpověď na mě působila v nejedné chvíli emocionálně silně. Jako dokument s úderným varovním poselstvím a vzdělávacím podtextem velice oceňuji za sebe i z pohledu učitele a díky za distribuci tohoto počinu! [85%] (19.10.2022)