Poslední recenze (3 153)
Mindhorn (2016)
První půlhodina se mi díky ústřednímu nápadu zápletky filmové hvězdy v roli inspektora zapojeného do reálné policejní akce docela zamlouvala. Úvodní scény rozbalily (později již nevyužitý) potenciál zajímavého stylu pro film z částečně filmařského a televizní prostředí, rozjezd mi připadal celkem slušný a Julian Barratt v nejedné scéně jako celkem zábavný tahoun s osobitým komickým herectvím – nejvíc asi ve chvílích, kde ještě nejde o větší akci a tím poutavěji se oproti pozdějším scénám rozehrává. Párkrát jsem se celkem pobavil, ale postupně se sice pořád nijak světoborná, ale v pohodě koukatelná žánrová komedie z kategorie „neurazí, nenadchne, ale má čím zaujmout a pobavit“ pro mě stále více přesouvala na úroveň málo vtipného pokusu o parodii na thriller a do kategorie „neoslovuje, nebaví, příliš nestojí za zapamatování“... a čím déle trvala, tím se jí více asi přede mnou zalíbilo rochnit se v tomhle statusu dál. Inu, co se dá dělat, tentokrát se ke zdejší sbírce diváků nadšených proti davu z rozporuplně hodnocené svérázné komedie, nezařadím. [50%]
Spalující touha (1999)
Po dlouhé době jsem sáhl po některém z dosud mnou neviděných filmů Stanleyho Kubricka... a ač v nejedné scéně vnímám, jaký mistr celkového sladění obrazu, hudby, atmosféry to byl, celek už vnímám lehce rozporuplněji. Mysteriózní atmosféra na mě sice častěji skvěle fungovala, žel častěji neznamená po celou dobu a poté, co mě naprosto uhranula úvodní část z velkého večírku a posléze hutná epizoda v hotelovém pokoji, následovala pro změnu až nekonečně nudná vztahová hra, v níž si mě Tom Cruise jako charakterní herec v hlavní roli nezískal a celkově příliš nepřesvědčil (byť se snaží) a kde ona silná atmosféra dlouho absentovala. Od zásadní návštěvy nočního baru s klavíristou zase jakoby film ožil a s příchodem k osudovému zámku začíná silný zážitek nejen z podivné sektářské seance, jejíž záhada později začne gradovat a částečně se rozplétat. Ve finálním odhalení, které si v sobě s klíčovou maskou na posteli nechává i kousek tajemství, dává celá ta mysteriózní linie určitě smysl, byť s ohledem na jisté události a indice bych čekal odhalení mnohem temnější a děsivější. Že se stalo jinak, mi nevadí, ovšem ten závěr? :O ...kdyby Kubrick natočil Spalující touhu jako komedii (jak to dle zdejších zajímavosti prý dříve plánoval), tak by i pointa posledního dialogu působila jako ironický bonbonek, ovšem v tomto podání mi přišlo, že až nedůstojně shodila celý film na menší WTF úlet se sice provokativní, ale zároveň velmi prostou myšlenkou, až si říkám, nakolik se závěrem zpětně ten film brát vůbec vážně. Prožitek z vybraných okamžiků nad hudbou, výtvarnou stránkou, zářící Nicole Kidman na parketu, vtažení do tajemně divokého nočního prožitku či zdařilého výkonu Sydneyho Pollacka (kterého znám jako režiséra, ale hrát jsem ho viděl poprvé) sice tahají film k záležitosti hodné zapamatování, ale rozpaky či výhrady holt po prvním setkáním také jsou. [65%]
Na miskách vah (2001)
Až s úsporností ve stylu televizní inscenace režíruje István Szabó hru střetů dvou protikladných postojů, kde lze najít souhlas s vybranými stanovisky na obou stranách dialogu mezi vyšetřujícím a vyšetřovaným – a nejen tím stoupá v divákovi neklid a napětí... Doba totalitní, navrch válečná, přináší nejen pro umělce náročná morální dilemata a nezáviděníhodné situace, které se později můžou snadno proti člověku obrátit. Doba po této válce a totalitě zase zůstává plná čerstvých, o to vášnivějších prožitků. Vyšetřující major zastává stranu plně vyjádřeného odporu k nacismu, přesto se svou povahou přechází stále více do fáze jednání evokujícího zrůdnost totality, jen na odlišné straně nedávné barikády. Na druhé straně s uznávaným dirigentem, hrávajícím v minulosti pro nacisty, vězí důsledek postojů běžného člověka, kterému možná došla skutečná tvář věci později a v jehož centru zájmu stála především umělecká práce a talent. Celý ten souboj plný napětí a rovněž úvah, nakolik lze hudbu oddělit od politiky a co lze vnímat jako pomoc pro národ či naopak zradu, přinesl spoustu silných podnětů k zamýšlení a velmi zajímavou zkušenost v ohlédnutí se nad různými důsledkami totality. Harvey Keitel coby fanatický vyšetřovatel, v němž se mísí odpor k rozpoutanému společenskému zlu a současně zrod nového zla, vystřihl excelentní, přímo temperamentní výkon, ale Stellan Skarsgård i coby povahově slabší obžalovaný velmi zdatně (minimalističtěji) sekunduje. Další dva mladí herci na scéně už tak výrazně nepůsobí, ale docela trefně ztělesňují pocity aktivního diváka tohoto souboje a jejich přítomnost v místnosti stupňuje další silné dilema na téma postavení se k vyřešení hraniční situace. [90%]
Poslední deníček (36)
REŽISÉRSKÁ „SÍŇ SLÁVY“
Skvělých, zajímavých a osobitých režisérů, který mě alespoň některými ze svých filmů oslovili, se v průběhu let nasbíralo celkem dost.
Do oficiálního seznamu oblíbených se jich vejde jenom 10 (resp. společně se scenáristickou TOPkou, kde mám aktuálně uloženou pomyslnou druhou desítků režisérů, pak 20).
Také proto si tu do deníčku vystavuji jakousi svou rozšířenou „síň slávy“ režisérů, kteří mě opakovaně nadchli a obohatili mě filmem, jaký mi přinesl v něčem zásadní a „odlišný“ zážitek a zároveň mi zůstává dlouhodobě silně v paměti, a možná i v něčem posunuli můj filmový vkus.
Najdou se pak v tomto seznamu i tací, kteří mě třeba skutečně oslovili např. jen dvakrát nebo pár tvůrců, které bych si do režisérské TOPky nikdy nepřidal, protože jiná a podstatná část jejich tvorby mě naopak neoslovuje nebo vyvolává silně rozporuplný dojem, ale díky jiným pro mě výjimečným filmům si tady čestné místo u mě plně zaslouží. ;)
U každého z režisérů uvádím i 2, příp. 3 filmy, které mě oslovily nejvíc a ten pro mě nejvíc klíčový zvýrazňuji.
Těch jmen zřejmě bude o něco víc, takže časem tento seznam ještě aktualizuji... ale třeba někomu z návštěvníků poslouží jako inspirace k některým filmům a tvůrcům nebo zajímavá možnost srovnání.
Woody ALLEN: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972) / Annie Hallová (1977) / Půlnoc v Paříži (2011)
Ingmar BERGMAN: Pramen panny (1960) / Hadí vejce (1976) / Fanny a Alexandr (1982)
Claude BERRI: Pépé a Claude (1967) / Tátovo kino (1970)
Bertrand BLIER: Studený bufet (1979) / Herci (2000)
Peter BOGDANOVICH: Poslední filmové představení (1971) / Papírový měsíc (1973)
John BOORMAN: Peklo v Pacifiku (1968) / Vysvobození (1972)
Luis BUÑUEL: Kráska dne (1967) / Nenápadný půvab buržoazie (1972)
Henri-Georges CLOUZOT: Mzda strachu (1952) / Ďábelské ženy (1955)
David CRONENBERG: Mláďata (1979) / Příliš dokonalá podoba (1988) / Zločiny budoucnosti (2022)
Lav DIAZ: Batang West Side (2001) / Období ďábla (2018)
Philippe DE BROCA: Vzali nohy na ramena (1971) / Muž z Acapulca (1973)
Vittorio DE SICA: Zloději kol (1948) / Umberto D. (1952) / Hon na lišku (1966)
Atef E-TAIEB: Řidič autobusu (1982) / Nevinný (1986)
Robert ENRICO: Dobrodruzi (1967) / Stará puška (1975)
Zoltán FÁBRI: Dva poločasy v pekle (1961) / Chlapci z Pavelské ulice (1969)
Federico FELLINI: Silnice (1954) / Zkouška orchestru (1978)
František FILIP: Ikarův pád (1977) / Nezralé maliny (1980) / Ubohý pan Kufalt (1981)
John FRANKENHEIMER: Ptáčník z Alcatrazu (1962) / Znovuzrození (1966) / Grand Prix (1966)
William FRIEDKIN: Francouzská spojka (1971) / Žít a zemřít v L.A. (1985)
Costa-GAVRAS: Muž navíc (1967) / Doznání (1970) / Světlo ženy (1979)
José GIOVANNI: Dravec (1968) / Dva muži ve městě (1973) / Můj přítel zrádce (1988)
Jean-Luc GODARD: Žít svůj život (1962) / Banda pro sebe (1964)
Peter GREENAWAY: Architektovo břicho (1987) / Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)
Michael HANEKE: Lumíci: Arkády (1979) / Rebelie (1993) / Bílá stuha (2009)
Juraj HERZ: Spalovač mrtvol (1968) / Morgiana (1972)
WERNER HERZOG: Fitzcarraldo (1982) / Kde sní zelení mravenci (1984)
Walter HILL: Křižovatky (1986) / Extrémní předsudek (1987)
Agniezska HOLLAND: Oliviére, Oliviére (1992) / Hořící keř (2013)
Věra CHYTILOVÁ: Vlčí bouda (1986) / Kopytem sem, kopytem tam (1988)
Peter JACKSON: Braindead – Živí mrtví (1992) / Nebeská stvoření (1994)
Jim JARMUSCH: Hranice ovládání (2009) / Přežijí jen milenci (2013)
Vojtěch JASNÝ: Až přijde kocour (1963) / Všichni dobří rodáci (1968) / Maják (1972)
Jaromil JIREŠ: Prodloužený čas (1984) / Lev s bílou hřívou (1987)
Karel KACHYŇA: Kočár do Vídně (1966) / Už zase skáču přes kaluže (1970) / Lásky mezi kapkami deště (1979)
Mathieu KASSOVITZ: Povolání vrah (1997) / Vzpoura (2011)
Abbas KIAROSTAMI: Kde je dům mého přítele? (1987) / Detail (1990) / Život jde dál (1992)
Krzysztof KIEŚLOWSKI: Amatér (1979) / Tři barvy: Modrá (1993) a Červená (1994)
Jiří KREJČÍK: Svědomí (1948) / Probuzení (1959) / Vyšší princip (1960)
Stanley KUBRICK: Dr. Divnoláska ... (1964) / 2001: Vesmírná odysea (1968) / Mechanický pomeranč (1971)
Akira KUROSAWA: Nebe a peklo (1963) / Děrsu Uzala (1975) / Sny Akiry Kurosawy (1990)
Claude LELOUCH: Dobrodružství je dobrodružství (1972) / Šťastný nový rok (1973) / Celý jeden život (1974)
David LYNCH: Modrý samet (1986) / Mulholland Drive (2001) / Inland Empire (2006)
Michael MANN: Zloděj (1981) / Červený drak (1986)
Jean-Pierre MELVILLE: Dva muži v Manhattanu (1959) / Armáda stínů (1969) / Osudový kruh (1970)
Jiří MENZEL: Báječní muži s klikou (1978) / Postřižiny (1980) / Slavnosti sněženek (1983)
Jean-Pierre MOCKY: Velké zděšení (1964) / Rubáš nemá žádné kapsy (1974) / Zázrakem uzdravený (1987)
Gérard OURY: Velký šéf (1969) / Eso es (1982)
Jafar PANAHI: Offside (2006) / Taxi Teherán (2015)
Roman POLANSKI: Nůž ve vodě (1962) / Hnus (1965) / Rosemary má děťátko (1968)
Fons RADEMAKERS: Jako dvě kapky vody (1963) / Max Havelaar (1977)
Satyajit RAY: Seemabaddha (1972) / Zlatá pevnost (1974) / Nepřítel lidu (1989)
Dino RISI: Ve jménu italského lidu (1971) / Vůně ženy (1974) / Hra na lásku (1976)
Yves ROBERT: Kumpáni (1964) / Šťastný Alexandr (1967) / Maminčin zámek (1991)
Nicolas ROEG: Cesta (1971) / Teď se nedívej (1973)
Martin SCORSESE: Král komedie (1982) / Hugo a jeho velký objev (2011)
Jiří SEQUENS: Atentát (1964) / Muž v osidlech (1973) / Ta chvíle, ten okamžik (1981)
Volker SCHLÖNDORFF: Náhlé bohatství chudáků z Kombachu (1971) / Smrt obchodního cestujícího (1985)
Šion SONO: Kroužek sebevrahů (2001) / Šeptající hvězda (2015)
Júsuf ŠAHÍN: Alexandrie... proč? (1979) + Alexandrie: Egyptský příběh (1982) + Alexandrie: Stále a navždy (1989)
Jan ŠVANKMAJER: Něco z Alenky (1988) / Otesánek (2000)
Andrej TARKOVSKIJ: Solaris (1972) / Stalker (1979)
Pierre TCHERNIA: Doživotní renta (1972) / Krysy z temnot (1974)
Jan TROELL: Takový je můj život (1966) / Nová země (1972) / Let Orla (1982)
François TRUFFAUT: Nikdo mne nemá rád (1959) / 451° Fahrenheita (1966) / Nevěsta byla v černém (1968)
Otakar VÁVRA: Krakatit (1948) / Třináctá komnata (1968)
Henri VERNEUIL: Prezident (1961) / Opice v zimě (1962) / 25. hodina (1967)
František VLÁČIL: Adelheid (1969) / Stíny horkého léta (1977)
Lars VON TRIER: Prolomit vlny (1997) / Tanec v temnotách (2000)
Peter WEIR: Piknik na Hanging Rock (1975) / Poslední vlna (1977)
Jiří WEISS: Taková láska (1959) / Spravedlnost pro Selvina (1968)
Wim WENDERS: V běhu času (1976) / Paříž, Texas (1984) / Lisabonský příběh (1994)
Billy WILDER: Sunset Boulevard (1950) / Eso v rukávu (1951) / Byt (1960)
Karel ZEMAN: Cesta do pravěku (1956) / Ukradená vzducholoď (1966) / Na kometě (1970)
Robert ZEMECKIS: Návrat do budoucnosti (1985) / Falešná hra s králikem Rogerem (1989)
Claude ZIDI: Prohnilí (1984) / Mistři gagu (1985)