Allensworth

KVIFF 2023 - Letos jsem sice Vary chtěl úplně vynechat, ale Benningovu novinku jsem vynechat prostě nemohl, takže jen kvůli ní jsem se tam zase vydal. A opět ničeho nelituji :-) Zpočátku se to sice nevyhnulo divákům, kteří se na to dostali asi omylem a jen se tomu smáli (což dokážu pochopit, ale stejně si říkám, proč si o tom filmu něco nezjistí předem, když na něj jdou a proč některým k záchvatu smíchu stačila už jen první minuta...), ale ti jako klasicky do 15 minut odešli a pak už byl klid. Soustředit jsem se na to dokázal ale i předtím a až po Srpen mě to opět naprosto uchvátilo - Leden až Duben jsou o tom, jak (vlastně z ničeho) celá obec Allensworth vznikala a ten důraz na detaily v ní je naprosto úžasný. Nejvíc mě fascinovalo, jak se Benning neustále věnoval a vracel k stromu z úvodního záběru, jelikož je pak často vidět v dalších záběrech, ale často třeba v jeho rohu, nebo ve vzrostlé podobě, či jen z jiného úhlu... A podobně to platí i o modrém domu, který je takovým "středobodem" veškerého dění. Nebo třeba ta práce s vlaky, které jsou dlouhou dobu jen slyšet a pak v Květnu konečně vidíme tu dráhu i vše ostatní, co má divák celou dobu "za zády". A takový Červen je filmařsky tak dokonale propracovaný, že by si z něj každý vnímavější filmař měl vzít příklad - záběr v současnosti (nejspíš kostela), zvuky současnosti, ale pak naprosto utichnou a začne místo nich hrát hudba evokující minulost oné budovy, v tu chvíli na ni začne svítit slunce, takhle to nějakou dobu je, ale pak hudba naprosto spontánně skončí, když vzadu na silnici přijede do vesnice náklaďák. Tak jednoduše udělaný přechod z minulosti do současnosti a přitom tak geniálně. A to jsem ještě zapomněl zmínit, že spolu s tím zajde za mraky i slunce, ale záběr jede dál a hned jak zase vyjde a kostel osvětlí, záběr skončí. To byl pro mě asi best of moment, tahle část mě opravdu nadchla. No a kdo si počká aspoň na Srpen, dočká se "zvratu" v podobě záběru v interiéru a jedné postavy. Dlouhou dobu, po úvodních třech měsících, jsem to tak měl u každého dalšího, že jsem si zpočátku říkal "no dobře, ale co s tím?" a Benning pak vždycky přišel s něčím nečekaným, co to obohatilo a dalo tomu hlubší význam. Bohužel ale u posledních čtyř měsíců to začne ztrácet dech, resp. hlavně u Září a Říjnu. Září jsem buď nepochopil nebo bylo významově opravdu tak jednoduché, jak se zdá a Říjen byl naprosto jasný, ale zbytečně dlouhý. Listopad a Prosinec už jsou o něco silnější a každý jinak (hlavně třeba u prosince přišlo něco, co jsem úplně nečekal - nebo takhle, pustinu jsem čekal, pustinu jsem dostal, jenže to nebyla jenom pustina...), ale ani ty mi nezachránily dojmy na plný počet. I u některých záběrů předtím by to šlo o pár vteřin střihnout a hned by to bylo silnější a "svižnější" (což je u takového filmu slovo naprosto nepoužitelné, ale lepší mě nenapadá), ale pořád jsou to tak minimální mínusy, že mé nadšené dojmy nijak výrazně nenarušují - jen to prostě nevidím na pět hvězd, jako minulý rok Spojené státy Americké. Jestli je ale pro mě Allensworth v Benningově tvorbě opravdu něčím výrazný, tak tím, že je z jeho současné tvorby jednoznačně nejblíž jeho starým dějovým filmům typu 11x14 nebo Landscape Suicide. Osobně Allensworth neberu ani jako dokument (i přes fotku v titulcích), ale jako experimentální poetické drama, které by se čistě teoreticky dalo i označit jako životopisné, ale je to tak svérázné označení, že použít ho oficiálně by vyžadovalo obrovskou odvahu. Všech 12 záběrů totiž má jasnou návaznost, vypráví o vzniku a zániku (v původním slova smyslu) jednoho místa, první afroamerické vesnice v Kalifornii, a s tím spojený osud jediné postavy tohoto filmu Anny (která čte v Srpnu černošské básně), ale mimo něj a nenásilně podané téma rasismu to vypráví i obecný příběh vzniku a zániku jakýchkoli míst na světě s důrazem na to, jakou práci dalo je vybudovat a jak navzdory tomu stačilo málo, aby naprosto zchátraly. Benningovy experimentální dokumenty se věnují pozorování utíkání času na různých místech v přírodě a uvnitř budov, nebo také sledují lidské činnosti, ale nikdy ne s návazností, maximálně v mikropříbězích, které se odehrávají jen v jednom záběru. Tady ale návaznost skutečně je a přesně v tom stylu, jaký mají jeho rané celovečerní filmy. Nevidím důvod, proč to tak nebrat. Za mě určitě velká spokojenost a další Benningův důkaz toho, jak mistrně dokáže pracovat se záběry a s vyprávěním pouze skrze obraz. Jen je třeba se do toho jeho specifického stylu a vůbec se nedivím těm, kteří s tím měli problém, protože to vyžaduje opravdu hodně trpělivosti, správnou náladu a i schopnost být blízko tomuhle ultra-slow cinema stylu. Mě to ale zase uchvátilo a po celou hodinu nepustilo, nakolik to pro některé může být naprosto nepředstavitelné. Musím ale ještě přiznat, že u Srpna jsem trochu selhal a neprobral úplně smysl všech čtených básní, ale části z nich ano a třeba ta s názvem "Abraham Lincoln" byla napsaná dost zajímavě. Silné 4* (07.07.2023) (méně) (více)