Právo podle Lidie Poët

Feministická záležitost, která ale na první dobrou nabízí víc, než jen upozornění, že v devatenáctém století na severu Itálie obhospodařovala svoji živnost první italská právnička. Jenže po pár dílech zjistíte, že s hlavní představitelkou nic moc není a celé je to takové bídně běžné. Nejhezčí je na seriálu to prostředí, ale popravdě je to dost málo na to, aby to víc zaujalo. (23.05.2023)

Jak jsme si od seriálů, které se odehrávají v 19. století, zvykli (ať se jedná o Viktoriánky, The Knick a další), tvůrci divákům dopřejí typické atrakce: skvostně zařízený nevěstinec, dekadentní večírky, okultní seance, kuřačky opia. Lidia Poët se řadí mezi další detektivní či krimi dobové seriály, které volí ženskou hrdinku (Enola Holmes) nebo na okraj – společnosti i příběhu – vytlačenou skupinu (Irregulars). Obě zmíněná díla tedy navazují na Sherlocka Holmese. Na rozdíl od nich je Lidia výrazně chytřejší a zdařilejší. A ozvláštněna tím, že ústřední hrdinka musí bojovat i proti samotné advokátní komoře. .Nevidím důvod, proč by neměla obdržet licenci alespoň na vaše obrazovky. Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Po pravdě by to mělo být o zatvrzelé feministce, která se nikdy nevdala, žila sama pro sebe, pro svou práci a pro snahu, aby ženy mohli vykonávat advokacii. Ve skutečnosti je seriál o velmi sympatické  ženě, na kterou je opravdu radost se koukat a která má velice ráda cunnilingus. Je lehkovážná, chová se jako kuplířka, vše bere s nadhledem a nikdy nemá ovulaci. Každý díl je věnován jinému případu. V každém díle je nějaká dobová narážka na omezené pravomoce a méněcennost žen a v každém díle je také sexuální jiskření vyvrcholené vyvrcholením. Případy nejsou nijak výjimečné, stejně, jako jejich řešení. Filmová výprava je zdařilá, hudba pak příliš moderní. Mě seriál nenadchl. Je to spíš dámská záležitost. (12.03.2023)

Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl. (15.05.2024)

Je az nepochopitelne, ako dlho a aka obmedzena spolocnost sme boli vzhladom na prava zien. Ked si predstavim, ze naprilkad v Svajciarsku ziskali zeny pravo volit az v 1971, mrazi ma z toho. Neviem, aka bola Lidia Poët v sukromi, no ak bola tak panovacna, samoluba a tak neochotna spolupracovat sposobom, akym ju serial zobrazil, potom tych neustupkov a svojim sposobom odporu voci jej osobne zrejme nebolo tolko kvoli pohlaviu, ale povahe. Co sa tyka pripadov, tie mali zrejme prezentovat humornu zlozku serialu. Zrejme to neboli realne pripady surodeneckej dvojice. Pretoze ak ano, chyba mi nutnost vyznamu studovat pravo, resp. cokolvek. Hudba moderna, ta sa mi pacila. Dialogy zvlastne, pretoze Lidia sa vyjadrovala ako sucastnik, pricom rec ostatnych bola primerana dobe, v ktorej sa dej odohraval. (21.02.2023)