Sud dolžen prodolžaťsja

Feministický osvětový film, na němž se může ukázat velikost i tragédie sovětského filmu té doby. Bezpochyby záslužnému a progresivnímu tématu boje manželky-zaměstnankyně z Elektrozavódu za uznání jejího práva na práci (rozuměj emancipace se od "přirozené" sféry "ženské" seberealizace) se nedá po obsahové stránce nic vytknout. Otázka ženské emancipace byla v SSSR v 20. letech - i díky oné ohavné "totalitární" vždy zločinné ideologii, jež tam tehdy vládla... - nastolována jako problém k urychlenému/ "revolučnímu" vyřešení - a můžeme navíc konstatovat, že bylo oproti Západu často více už vůbec to, že se takové "feministické" problémy takto kladly ve veřejném diskurzu. Tak v čem je ona tragika? V tom, že boj hlavní hrdinky, v jehož průběhu demaskuje jako zastánce přežilých buržoazních machistických názorů i vlastního manžela a vysoce postavené lidi, se jen o málo později stane normou pro stalinistické čistky a udávání nepřátel - ale nyní již politických. /// Dzigan navíc zvládl velice kvalitně i formální stránku věci - jeho cit pro kompozici velkých celků, navíc snímaných v ateliéru, či dynamický střih (jenž sice nedosahuje propracovanosti postupu klasiků montážní školy, ale je nicméně esteticky velmi působivý) stojí za povšimnutí. (20.05.2015)

Solidně udělaný film a la these.(max.70%). (21.06.2022)