Obsahy(1)
Film je autorskou reinterpretací básně Františka Halase. Osmdesát let stará báseň je filmově adaptována, nebo spíše transponována v jakousi „skládanku obrazů“, od scén inscenovaných přes scény teritoriálně či rodinně dokumentární až k deníkovým záběrům. Výsledný tvar filmu se formálně drží stavby básně Nic víc, ale obsahově se snaží postihnout myšlenky a témata širšího díla básníka, k jehož 120. výročí narození film vznikal. (ČSFD)
(více)Recenze (1)
Potřebuje obsah formu? Upřímně, to tázání je tu poměrně neekonomické a chvílemi na mě příliš dospělé a těžké. Ale je to velmi důvtipná otázka, která je v principu obhájena. Navíc slabší chvíle střídají zase ty silnější, úderné, přidrzlé. A člověk si sebekriticky musí přiznat, že se teprve za běhu učí formu nehledat, nepřibásňovat si. Jako takováhle filmová esej/workshop mi to dává velký smysl. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (2)
- Ve filmu ožilo několik sochařských děl sochaře Zdeňka Ruffera. Vedle betonového křesla, které se ve filmu objeví recyklovaně z původních záběrů filmu Zdeňkovo křeslo (2005), jsou to i „Stopy na vodě“, objekt z výstavy soch Umění ve městě 2020 v Českých Budějovicích. (KeytZoun)
- Kromě recyklovaných záběrů z předchozích filmů Víta Pancíře zde najdeme i kousek z experimentálního road movie Petra Marka Všechno na Mars! (2001). (KeytZoun)