Ginga Tetsudou no Chichi

Rovnou řeknu, že tento film bohužel spisovateli Mijazawovi Kendžimu a jeho životnímu příběhu nedělá moc čest. Aniž bych si na něco hrála, upřímně přiznávám, že o Mijazawovi a jeho životě jsem v podstatě dopředu nic nevěděla a na film jsem šla spíš proto, že v něm hraje Suda Masaki a Jakušo Kódži a že upoutávka působila zajímavě. Ale tím spíš bych čekala, že jako „nepopsaný list“ mě ztvárnění života právě takové svérázné japonské osobnosti zaujme a třeba i překvapí. Jenže opak je pravdou. Na to, jakým svéhlavým člověkem a podivínem Mijazawa byl (krom psaní básní/literatury se věnoval naplno i zemědělství, byl vegetariánem, zarytě propagoval Ničirenovu sektu buddhismu přes rozpory v rodině a jeho rodném kraji, naučil se esperanto atd.), tak filmové ztvárnění volí naopak tak plochou a standardní formu vyprávění, až je paradoxně nudné to sledovat. Příběh je chronologicky vystavěný, ničím moc nepřekvapí a i emočně působí velmi plytkým dojmem. Je možné, že jsem při sledování nebyla v tom správném rozpoložení, ale přišlo mi to velmi dlouhé a nezacílené, jako by prostě jen zfilmovali bod po bodu jeho život, ale všechno je to jaksi povrchní a bez příběhového oblouku. Přitom herecké výkony byly jinak více než dobré, obzvlášť mě zaujal výkon Mori Nany, kterou jsem si nedávno zafixovala díky Makanai: jak se vaří pro maiko. Ta holka je zkrátka přirozený talent! Nicméně, i přes dobré výkony to prostě emočně nefungovalo a nijak mě to nezasáhlo. Na druhou stranu, dojmy se nepochybně můžou různit člověk od člověka, vzhledem k tomu, že Japonka, která seděla vedle nás v kině, naopak s velkým dojetím v závěru filmu ronila slzy. Tak nevím – dojme mě leccos, ale tohle to určitě nebylo. (Viděno 8.5.2023 v kině Aeon Cinema Theatus Chofu, Tokio.) ~(2,7★)~ (01.07.2023)