Radola Gajda, generál na odstřel

Výborný dokument zcela očišťující Gajdu od činů, kterými ho obvinil podezřívavý Masaryk, a to jak v Moskvě před utvořením legií, tak ve 20.letech, kdy nejprve jej poslal do Paříže na Vysokou válečnou školu a pak v kritických letech kolem r.1926 nechal vytvořit komisi Gajdu obviňující. A když ta ho osvobodila, nechal utvořit další a ta Gajdu odsoudila (s pomocí chabých podvržených důkazů se sovětské mise!), takže musel do civilu bez výsluh a řádů. A na začátku okupace Gajda a druhové rozpustili fašistickou obec a podporovali národ. Po osvobození byl odsouzen a krátce po dvou letech vazby zemřel. Jak historik říká, roky 1945-1948 byly dobou vyřizování starých účtů a Gajda na to doplatil. A tak zůstal neprávem v obecné paměti jako bouřící se fašista. (10.11.2023)

Skvělá práce. Objektivní pohled na osobnost v minulosti tolikrát nepravdivě obviňovanou a špiněnou. V dokumentu se objevilo obrovské množství fotografií a videozáběrů generála. Jedině mě mrzí, že součástí nebyla byť jen jedna krátká pasáž mluveného projevu. Jednoznačných pět hvězd za naši morální povinnost narovnat pohled na Lva Sibiře. (07.11.2023)

Evidentně šla za tímto dokumentárním počinem snaha o nezávislý pohled a tím i o jakousi rehabilitaci velice pozoruhodné a mnoha mýty opředené postavy naší historie, která byla v průběhu svého života i po něm mnohokráte vláčena bahnem, neboť nikdy nevyhovala kritériím daného vládnoucího systému. A to vše bez jakékoli glorifikace, byť hlasy historiků jsou zde spíše hlasem obhajoby. Po dobách vláčení oním bahnem však nutno říci konečně. Jde o obšírnější zachycení životní pouti generála, hrdiny od Zborova a následně vůdce českého fašismu, jenž byl obdařen něčím, co mu jednak propůjčovalo velikost, ale též i na co si, předně v kontextu doby, (nejenom) tehdejší moc dávala dobrý pozor. Dobová realita bez příkras, Masaryk (a jeho klika) nezvykle zbavený až romantické aureoly, každopádně obratně ovládající reálpolitické mistrovství moci, bez něhož by ale jen stěží zachovával při životě onu auru tatíčka a udržel obraz osobnosti, jakou byl a jakou si přál zůstat v paměti dějin. Mnoho nového jsem se dozvěděl, v mnohém se utvrdil. Spíše než přesvědčený fašista byl Gajda vášnivým nacionalistou, spíše než politik byl vojákem a spíše než voják dobrodruhem. (02.11.2023)

Velice dobrý dokument, objevné je Gajdovo angažmá v protinacistickém odboji. A taky to, že jeho mladší syn byl za okupace v koncentráku..... . Ironií osudu je, že/protože zemřel v polovině dubna 1948/ tak ho komunisté nestačili uvěznit. Tak jako jeho staršího syna - na několik let a taky jeho ženu - tu na 8 měsíců . Mladší syn(prozíravě) už v březnu 1948 emigroval .... . **Komentář : Petr Stach . (10.11.2023)

Zručně udělaný, ale o objektivitu se příliš nesnažící dokument. Radola Gajda určitě nebyl vyloženě negativní postava, dokonce se velmi pozitivně projevil jako účastník prvních dvou odbojů (a kdyby to bylo možné snažil by se zapojit i do třetího odboje), avšak určitě nebyl zase tak kladný, jak ho líčí dokument. Spíše to vypadá, jako by tvůrci dokumentu chtěli v první řadě očernit T. G. Masaryka a E. Beneše. V recenzi jednoho uživatele zde dokonce zaznělo, že Masaryk neudělal nikdy nic dobrého...Kritika směšného nacionalismu (tzv. spory o rukopisy), odvážné vystupování v době antisemitismu (kauza Hilsner z Polné), velké zásluhy o vznik samostatného československého státu, humanistické ideje...Tohle jsou podle mého názoru velmi kladné body a Masaryka považuji za jednoho z největších velikánů českých a moravských dějin. Nic na tom nemění to, že možná trochu ukřivdil Gajdovi, který však koketoval s fašismem. Mimochodem vyznamenání Mussoliniho Bílým lvem nijak nesouviselo s jeho příslušností k fašistickému hnutí. Vystupující historik Michal Stehlík svým stále více subjektivním tepáním české historie a jejich protagonistů pouze navazuje na myslitele typu Patočka, Havel, Bělohradský, Pithart apod. (07.11.2023)