องศาสูญ
Recenze (3)
Moje oblíbené téma, ale četla jsem docela hodně negativních ohlasů, tak jsem se do sledování až tak nehrnula. Nakonec jsem si tento seriál absolutně zamilovala. Přesně mi připomněl, proč jsem se vůbec začala dívat na BL seriály. Krásný, něžný, který se dotkne u srdce. Někdy bylo tempo trošku pomalejší, ale to mi vůbec nevadilo, protože jsem si stihla aspoň utřít slzy. Asi se dalo čekat od těchto tvůrců, že se bude plakat...Úžasná parta herců, většinu z nich znám a mám ráda už hodně dlouho, ale neznala jsem Tora (mladý Ongsa) a naprosto si mě tu získal, byl skvělý. A dokonale ladící hudba s úžasně procítěným hlasem Boy Sompoba dokázala určité scény ještě více podtrhnout. Určitě to není úplně nejlepší seriál, doladěný dokonale do posledního detailu, ale to není potřeba, je to nádherný příběh, který mě naprosto pohltil. ()
Zvláštní seriál, příběhem velmi blízký mé duši, nitru. Hodnotím vysoko především hudební podklad, písně. Z hlavní čtyřky herců na mě nejvíce zapůsobil Mix, resp. byl pro mě nejvíce přesvědčivý, dobře vybraný. Nejméně mi sedlo zracování. Možná trošku zkrácení by neuškodilo, někdy svižnější tempo a méně "plakání" a vyznění na mě bylo rukou tvůrců a prostřednictvím herců pomalejší, takový ztrnulejší herecký projev, jakoby někdy až náměsíčný, na diváka neseznámeného s touto tvorbou Sawatmaneekula to mohlo působit až "amatérským hereckým projevem". V posledním díle osvěžení v podobě sympaťáka Pangponda a "doktora" Karna a Sine Inthira pěkně od HICTM zhubla ... 9796 ()
Nebolo to dokonalé, a rozhodne nie to najlepšie BL aké som kedy videla. Aj napriek tomu som si tento príbeh maximálne užila a tešila sa na každú novú epizódu. Prvá epizóda ma pohltila najviac ako sa len dalo. 40 minút niečoho, čo mali vibes My school president a My only 12% sa v posledných 15 minútach zmenilo na kombináciu Triage a Manner of death. Toto striedanie však nevydržalo dlho, pretože príbeh sa čoskoro rozvinie úplne iným smerom. Niektoré veci mi spočiatku nedávali zmysel a premýšľala som ako je možné, že to nikomu nevadí, no potom som sa dozvedela vek hlavných postáv, a vnímala to úplne inak. Niektoré scény ma rozosmiali, iné rozplakali a našli sa aj také, pri ktorých som sa musela niekoľkokrát nadýchnuť, a až tak mohla pokračovať. V poslednej epizóde sa toho veľa nestalo, no aspoň nebola zbytočne natiahnutá. Absolute zero rozpráva príbeh pravej lásky, v ktorej prevažuje vnútorný cit a to je niečo, čo sa mi na príbehu veľmi páčilo. Napriek tomu by som si priala ešte aspoň jeden bozk, no to sú len moje osobné preferencie, pretože napríklad scéna v kine alebo na pláži si to tak trochu vyžadovala. ()