Režie:
Eva LammelováScénář:
Eva LammelováKamera:
Františka ChlumskáHrají:
Šárka HomfrayObsahy(1)
Genderová expertka, publicistka a odborová právnička Šárka Homfray je autorkou knihy a aktérkou stejnojmenného filmu Proč jsme tak naštvané? Film na pozadí autorského čtení knihy v Litomyšli sleduje příběh samotné autorky knihy a také dvou dalších žen... Vladislava je vysokoškolsky vzdělaná matka na mateřské dovolené z Jižního města. Má dvě malé děti, psa a manžela. Středoškolsky vzdělaná důchodkyně Olga žije sama na kraji Prahy, má zdravotní a finanční problémy. A právě ženy na mateřské dovolené a v důchodovém věku jsou jednou z citlivých a přehlížených skupin, které potřebují větší systémovou, komunitní a individuální podporu... Ženy, které celý život pracují a pečují o své děti, partnery, vnoučata a rodiče se na konci života potýkají s chudobou a osaměním. Už v mateřství se žena, která má malé děti a chce pracovat, potýká s tím, že je označována jako krkavčí matka. Mnoho rodin s malými dětmi nemá finance na různé dětské aktivity, které jsou drahé. Stát apeluje na vyšší porodnost, děti však nejsou ve veřejném prostoru vítané a matky společensky nedoceněné. Ženy mají o 17 procent nižší starobní důchody než muži a ve stáří jim hrozí fronty v potravinové bance, riziko ztráty domova, nebo přímo bezdomovectví... Název knihy, která získala pozitivní ohlasy u odborné i laické veřejnosti, i dokumentárního filmu odkazuje ke vzteku, který autorka a další ženy cítí. Není žádným fňukáním, ale konstruktivním naštváním. Šárka Homfray na základě výzkumů popisuje, co je u nás potřeba změnit a navrhuje řešení. (Česká televize)
(více)Diskuze
"Snažím se, abych ukázala, že nedělám z žen chudinky, ale řeším celospolečenskej problém." A proto si vyberu pro ilustraci situace seniorek extrémní příklad paní, která JE chudinka. Prej si za svou situaci sama nemůže, říká. No, 3x si blbě vybrala partnera, to je taková divná smůla. Přišla o syna, to už smůla je. Dcera žije svůj protinožčí sen v Austrálii. Cože?!?!? Tyvole, hanba by mě umlátila o zeď, kdybych musel koukat na svojí mámu v takovýmhle dokumentu, jak vypráví, jak žije z ruky do huby, a to nemusím z Česka vytáhnout patu. Prostě by moje máma měla ode mě nějakou "rentu", aby takhle skuhrat nemusela. A tohle se dá zařídit i z Austrálie, kde očekávám, že má její dcera zásadně vyšší životní úroveň, než mám já tady. Dál se ta paní vzteká, že neví proč jí dávají nižší důchod než chlapům, i když taky pracovala a starala se o děti. To je zase námitka a stěžování si jak v mateřský školce. Proč má uklízečka menší plat než advokátka, i když maká třeba i víc hodin? Není to nespravedlnost? Z menšího platu se vypočítává menší důchod, tak je to nastavený co důchod důchodem stojí. Chcete to změnit? Pak musíte úplně zrušit tenhle systém důchodů, prosadit teorii stejných žaludků, důchod nazvat jinak, třeba nepodmíněným příjmem a dát všem stejně (stejně málo). Tohle prosadit bude nejspíš úkol přesahující možnosti a síly autorčiny i všech těch nasranejch žen - good luck!
Další a už radši poslední výtka: Fňukání, že v ekonomický realitě příjmu Češky si není možný spořit na důchod a vlastně na nic, je komický. Možná by si paní měla uvědomit, že žije v zemi s jedním z nejrobustnějších sociálních systémů planety, s jednou z nejvyšších životních úrovní. Kromě důchodu je tu ještě celá řada sociálních dávek a forem pomoci, na kterou jako "chudá" osamělá seniorka dosáhne. Vždy je potřeba taky hlídat výdajovou stránku věci, důchodci často nejsou ochotni opustit zbytečně drahej byt, jít do menšího města, když na Prahu nemají apod. A hlavně - drtivá většina seniorů na planetě je na tom zcela a zásadně hůř, bez ohledu na pohlaví. Ano, nejsme Skandinávie, Švýcarsko, ani Německo, ale tím výčet nějaký velký starobní hitparády pomalu končí. Sjezdil jsem kus světa, ale nikde, a zejména v těch nejchudších zemích jsem nepotkal tolik kňučících lidí přesvědčených o tom, že se mají strašně zle a na vině je stát, jako tady v ČR. V těch opravdu chudejch zemích jsem teda nepotkal ani jednoho takovýho.