Recenze (2)
Jeden z Brakhageho nejvíce politických filmů reaguje na televizní obraz války skrze dobové nacistické týdeníky a záběry z vybuchujícího Vietnamu. Brakhageova válečná elegie meditativně i agresivně zkoumá vnitřní kořeny násilí a obecně zobrazuje válku jako "přirozenou nemoc". Roztěkané pohledy na mrtvá těla, nacistické pohlaváry či devastující výbuchy režisér staví do kontrapunktu s klidnými záběry coloradské přírody a domácí každodennosti. Ve filmu lze mezi jednotlivými přechody spatřit i jedny z vůbec prvních Brakhageových ručně malovaných abstraktních koláží. "23rd Psalm Branch: Part I" je alespoň z mého pohledu o třídu lepší než autorovo opus magnum "Dog Star Man"... ()
Stan Brakhage vyhráva vojnu so svetovými mocnosťami formou unikátnej polhodinovej epickej obrazovej sekvencie. Prvé testy sovietskych vodíkových bômb z päťdesiatych rokov vystriedajú režisérove abstraktné maľby. Ženské lono povyšuje nad svastiku, strohú gotiku vystrieda explozívny Benito Mussolini. Záplavy na americkom stredozápade, na druhej strane atlantiku prebiehajúce oslavy v Londýne. Abstrakcie tohoto silent filmu sa na mňa valili ako Niagarské vodopády, ako kompenzáciu rýchlych zostrihov som preto zvolil hudobný doprovod od Bedřicha Smetany a jeho Vltavu. ()