La segretaria privata

Příběh mladé písařky, která najde práci jako sekretářka v prestižním bankovním ústavu v Římě a nakonec získá i srdce ředitele Berriho, natočil v roce 1931 jako svůj režijní debut Goffredo Alessandrini, který se právě vrátil z Hollywoodu. Novodobá modifikace Popelky měla svou předlohu v operetě Istvána Békeffyho a v Itálii vznikla jako remake stejnojmenného německého filmu Soukromá sekretářka (Die Privatsekretärin) s Renate Müller v hlavní roli. Italská verze vznikla prakticky souběžně a do diváckého povědomí uvedla divadelní herečku Elsu Merlini, která se rázem stala filmovou hvězdou. Ve stejném roce se úspěšná předloha dočkala zfilmování i ve Francii, Španělsku a Británii. Ačkoli italský film La segretaria privata nebyl nijak náročnou podívanou, dnes je vnímán jako předchůdce éry filmů tzv. bílých telefonů, které se ve třicátých letech těšily značné oblibě. (argenson)