Knafayim Shvurot

Možný spoiler - "Stále ti mám co říct. Každý den je co vyprávět. Sním, jsem teď malá, ztrácím se každým dnem. A já bych ti chtěla říct pouze jedinou věc, vzdaluješ se mi víc a víc......víc a víc. Teď jsi jako nejasná vzpomínka. Vše kolem mě vypadá jako v animovaných filmech. Stále ti mám co vyprávět. Každý den je tu nová krize. Už nemám tolik síly, ale ty už mě nemůžeš vyslechnout, nemůžeš vyslechnout..... " Za sebe můžu říct, že scéna kde dcera zpívá svému otci, byla emotivně nejintenzivnější. Je to jeden z těch mnoha příběhů nefunkčních rodin, kde je pro každého člena rodiny něco jako radost ze života na hony vzdálená. Tady se to ve finále v malé míře přece jen trochu podařilo, ale co si budeme povídat, skutečnost bývá přece jen většinou trochu jiná. Jinak je to velmi příjemné překvapení z Izraele. (20.07.2015)

Rozhodně nesouhlasím s příměry jako laciné, fádní emoce a já jsem zrovna ten případ, co by křičel nejvíc, kdyby šlo o nějaké prvoplánové citové vydírání. Izraelské drama o jedné nešťastné rodině, v níž se každý jeden člen musí vypořádat se svým trápením a osobními problémy sám se nesnaží emoce násilím vyvolávat, ono je prostě vyvolává a to naopak svou opravdovostí a empatickým vcítěním do postav, které tvůrci vybavili natolik zajímavými charaktery, že mi žádná z nich nebyla lhostejná. Scény jako konfrontace matky s dcerou nebo Maya a její píseň v nahrávacím studiu mi skutečně vehnaly slzy do očí a to se mi nestává zas tak často. Broken Wings je film o smutku a já jsem byla ráda alespoň za tu malou špetku naděje, která tam nakonec probleskla. A začínám zjišťovat, že se musím izraelským filmům podívat podrobněji na zoubek, protože poslední dva co jsem od nich viděla stály sakra za to. (11.09.2013)

Žena kolem čtyřicítky se musí vyrovnat se smrtí svého manžela, a její čtyři děti se musejí vyrovnat se smrtí svého otce.Každý se s tím vyrovnává po svém.Matka musí chodit do práce a zjišťuje, že se nestíha starat o všechny své děti, takže se snaží část úkolů přenést na svoji, takřka dospělou, dceru. Jenže dcera má jiné cíle a plány, z čehož pramení spousta konfliktů... Moc pěkný film, jenž sem viděl na jednom malém festiválku, a když jsem odchazel z kina, tak jsem měl slzy na krajíčku a vůbec jsem se za ně nestyděl. (25.08.2008)

Knihy naházené do knihovny bez ladu a skladu, po čase povolí vazba a potom vypadají jako vytažené z kontejneru. Ale na knihy stejně nemá nikdo čas, je třeba řešit aktuální a akutní rodinné problémy. A potom to vypadá jako s těmi knihami: vše se bortí v základech, na nic není čas, protože není čas. Chronoekonomie čili hospodárné využívání času není dosud pojmem obecným a specielně tady ne. Ay bylo možno něčeho dosáhnout (neznámo čeho a neznámo proč) je třeba vytloukat časový klín jiným klínem (rovněž časovým). A potom život není nic jiného, než knihy naházené do regálů - lituji, ale pro rodiny tohoto typu a těchto vztahů nemám moc sympatií. (09.02.2016)

Poznáte ten pocit, keď pozeráte jeden film za druhým a stále to nie je ono? A potom zrazu zapadne kľúč do zámku a vás to 100% emocionálne zasiahne a máte pocit, že to bolo natočené len pre vás a je to o vás. Tak tento pocit vo mne vyvolal izraelský film prvýkrát v živote. Bol to ten smutno krásny vyprošťovák, pre ktorý sa oplatí byť filmofil. (30.01.2013)