Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Western

Recenze (2 987)

plakát

Předtucha (1947) 

Jak vznikla tak silná předtucha? Jak se pubertální vzdor změnil v předtuchu? Vždyť se tu řešilo jen jedno: odolat či neodolat. Jaké vlaky se tu srazily (při sklence whisky)? Bylo "chuligánství" už tehdy tak silný fenomén? Závěrečný rozhovor (či pohovor) na mostě tomu dal poslední kapku.

plakát

Ieodo (1977) 

Mystika plození z jiného než "našeho" kulturního okruhu. Vím o tom, co se děje kolem, zde je to více problém praktický (nejen u lidí, ale i u zvířat), než mystický. Veselíčko, kde nyní žiju, je malá ves, ale i zde kvůli početí dokáže obloudil třicátnice (skoro) sedmdesátníka; stačí když to, co ukáže a co může nabídnout, vede k žádoucímu. Zajímavé je ovšem (jako v tomto případě), když narozené dítě chtějí oba - potom nastává "mystika", která do našeho kulturního okruhu patří. Možná by se tento film dal uchopit v souvislosti s dnešním feminismem. Pokud jej dobře chápu, měly by mít stejná práva (zastoupení, odměňování atd.) všechny gendery, a to bez ohledu na jejich anatomii. A v tom je podle mě (podobně jako pro Freuda) kamenem úrazu. Sám bych chtěl totiž komunikovat se svými dětmi ještě v prenatálním stavu. Sám při své nevědomosti ani nevím, zda by to šlo, kdybych se předělal na ženu. Ale proč bych to měl dělat? Každopádně bych za to dal své volební právo, polovinu výdělku či neúčast na válkách.

plakát

Ve znamení štíra (1969) 

Ti Taviani mají ale fantazii! Zatímco v jiných filmech ji dávkují uměřeně, tady ji vypustili z celého pytle. A to jsme si ještě měli představovat, co se dělo při zatmívačkách. Pozadí je celkem jednoduché: jedna tlupa bez žen se střetne s jinou tlupou s ženami na území druhé tlupy. Přirozený boj o ženy, - přičemž o ženách lze předpokládat, že jsou neutrální -, se však nekoná. Část nájezdníků je deponována v díře, ze které by mohli snadno utéct; muži se připravují do boje za rachotu kravských zvonců, ženy páchají hromadnou sebevraždu; dohromady to zkrátka jaksi nepasuje... a tak raději přejdu na "Štíra" od Sofie Gubajdulinové, samozřejmě ne s tím účelem, abych něco pochopil.

plakát

Dobrý člověk (2023) odpad!

Přemýšlím, zdali jsem viděl film podobně podlézavý, odpudivý a stejně sprostý ve slovech, činech i lidských vztazích. USA si tady udělali skutečně pěknou reklamu na sebe samy, a zrovna v době, kdy to nejméně potřebují. Film to není apokalyptický, je to apokalypsa sama: civilizace na samém konci své podivné existence. A závěr: červená knihovna hadra. Obojí je různou stranou jedné mince. Ať padne ta strana (zviřecká) či ta druhá (uslintaná), její hodnota se nezmění. I'm sorry, but I love you... na to mohou skočit už jen skalní příznivci na čsfd. Na to, zda jsem již viděl podobný film jsem nepřišel, ale věřím, že mě filmový bůh od dalšího podobného filmu uchrání. - A Morganu Freemanovi bych spíš věřil, když komentuje vznik vesmíru, protože u toho alespoň byl. - A navíc se domnívám, že tento příběh napsala umělá inteligence, proti už svým založením stojím v opozici a jejíž postupnou implementací nezačnou stroje myslet jako lidí, ale lidé jako stroje. A na závěr opět spojení s písničkou (jedno z mála míst, v níže je možno ještě přirozenou inteligenci ještě nalézt: It's coming through a crack in the wall / On a visionary flood of alcohol / From the staggering account / Of the Sermon on the Mount / Which I don't pretend to understand at all. / It's coming from the silence / On the dock of the bay / From the brave, the bold, the battered / Heart of Chevrolet / Democracy is coming to the USA = Prochází to trhlinou v budově, / na romantické alkoholové záplavě, / ze závratné bouře, / z kázání Na hoře, / jemuž sotva kdo dnes zatleská./ Přichází to z ticha / nad přístavem v zátoce, / od hrdinů, statečných a bitých, / z chevroletového srdce, / do USA přichází demokracie. (Překlad se mi moc nepovedl, pokuste se lépe!) Špatná kultura a celá civilizace, pro níž jsou některá tradiční slova (např. "kniha" či "les") jen prázdnými pojmy.

plakát

Ďábel v těle (1986) 

Film, v němž všichni chváli svoji prostřednost a jsou na ní hrdí. A film, který také neřeší nic než prostřednost. Proč Giulia pláče při čtení Antigony? Nejspíš si uvědomuje, že je pouze a jen anti-Antigonou, odsouzenou nikoli k hrdinským činům, ale k oné prostřednosti, od níž ji neosvobodí ani sexuální opojení. Poznámka: prolistovával jsem některé knihy Maxima Gorkého týkající se carské ochranky a dělnických revolucionářů. Pokud bych měl hrdiny tohoto filmu někam zařadit, tak jednoznačně k ochrance. Není tu ani špetka naděje, nadšení, pracovitosti, sympatií... protestu, či bouřliváctví.

plakát

Meandre (1966) 

Meandry. Kousek od domu (pár kilometrů) začíná Oslava silně meandrovat, víc než půl kilometru teče řeka (spíš ještě potok) ve dvou paralelních korytech, jedním sem a druhým tam. Když jedete (samozřejmě na kole) z Obyčtova na sever po jedné straně louky, jedete po směru toku, a když druhé, tak proti němu. Pokud byste jeli uprostřed, dostali byste se pouze do meanadrující kapsy. A takový je i tento film; pro samé zákruty (připomínají barokní záhyb) se nemůže plně rozběhnout, tvoří vnitřní protiproudy, mrtvá místa, nečekané přeje. Pokud tok filmu omezíme na fotografii, hudbu, děj a dialogy, zjistíme, že dialogy se ztrácejí hluboko pod vodou a děj uvízl někde na dně, zatímco to, co vidíme a slyšíme je meandovitá koláž obrazu a hudby na hladině. Z vlastní libosti jsem několikrát film zastavil (to se u meandrů může) a těšil se z nádherné fotografie (dokonce i z "přiznaného" vypínače v středověké fresce). Vzpomínám, kdy jsem tohle dělal naposledy... nejspíš při "Loni v Marienbadu". Filmu jsme chtěl dát čtyři hvězdy, ale jelikož jsem jich dal pět, zvýšil jsem jeho průměrné hodnocení na fantastických 90%.

plakát

Obchodníci s bolestí (2023) 

Také se mi několikrát stalo, že jsem seděl v ordinaci, ozvalo se zaklepání a vešla (většinou to byla také žena) osoba módně oblečená, s taškou a žoviálním pozdravem známého. Na stůl začala vybalovat krabičky a netrpělivě čekala až vypadnu. Co se dělo potom nevím, ale leccos jsem si domýšlet přece jen musel. Nakonec, je mi už přes sedmdesát, jsem si předepsané léky na vysoký tlak, cholesterol, štítnou žlázu atp. nevyzvednul. Jednám ale správně, neohrožuji své zdraví? To, že se cítím zdravý je znamením, že jsem skutečně zdravý? Ale k filmu, který je natočen podle aktuálních představ o tom, jak by se na něj mělo vypadat. Není ale podle představ, jak se na něj mělo dívat. Jako někdejší marketér vím přesně, o co se jedná. Jedná se o celou obchodní branži, a tím je všechno, co se prodává. Farmaceutický byznys je sice výdělečnější než těžba a zpracování ropy, ale léky se vyrábí převážně z ní. Poslání filmu je průhledné: no to je hrůza, co se to všechno neděje, ale lékařství, to je naše spása, prodlužuje náš život a mírní naše bolesti. A ostatně se s tím stejně nedá nic dělat. Rozuzlení filmu, "že se s tím něco dělat dát" je vratké a neprůkazné, ostatně podobně jako spojení dětské epilepsie s touhou po luxusu.

plakát

Poklad na Sierra Madre (1948) 

Právě jsem posnídal: chleba s máslem, játrovkou z cihly a pažitku; snídám venku ať je jak chce. Na prkénko přiletěly mouchy, jedna velká, druhá střední a třetí malá. Běhaly mezi zbylými kousky pažitky a s znechuceně jí odstrkovaly. Potom ta velká našla drobret játrovky a pustila se do ní, z druhé strany se do ní po chvíli pustila i střední. Třetí byla na místě malá, ale tu k hostině nepustily. Velká si dokonce vyhradila na odstrkování jednu nohu. Malá však byla neústupná a nakonec se protlačila až k soustu. Asi proto, že velká byla už odstrkováním unavena nebo už najedena. Potom se mi to celé nějak zamlžilo  a spatřil jsem tři lidi, kteří našli kousek zlata. Když se opět vyjasnilo, byl jsem na Sierra Madre a a jako přímý svědek se díval na závěrečnou scénu u ohně: tři lidé s pytlíky zlata, která - jak se zdá - se nedá zapomenout ani po šedesáti letech.

plakát

Zamilované ženy (1969) 

Women in Love, Zamilované ženy, jsou v české literatuře uváděny jako Ženy milující. Uvažoval jsem o tom, zda je možno nahradit trpný rod činným, a nakonec zjistil, že to možné není. Překladatel, Martin Hilský, musel o tom také dlouho přemýšlet, a rozhodl se jinak. Myslím, že podstata románu by mi dala za pravdu. Russellův film skladuji na discích už alespoň deset let, ale bez titulků, případně scénáře, to pořád nešlo. Jeho Duha, i když je slabší, je přesto dobrá. Lady Chatterlyová je už poměrně slabší. Škoda, že se Russelovi už nepodařilo natočit Synové a milenci; možná to ani už nechtěl. Celé Lawrencovo literárání dílo je nesmírně výtvarné a obrazotvorné, dokonce i jeho "psychoanalytická" část. Chtěl bych, aby byly zfilmovány všechny jeho povídky, abych se mohl kochat i lawrencovskými vizemi jiných lidí.

plakát

Zulu (1964) 

Dívat se na film jen proto, aby vyšlo najevo, co všichni víme, nemá příliš smysl.