Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Western

Recenze (2 155)

plakát

Nejnebezpečnější hra (1932) 

Těžko se dívá na film, který je mizerně prezentován nesmyslným názvem (game - lovná zvěř) a naplněn snůžkou okoukaných dobrodružství. Nicméně myšlenka není špatná ("člověk člověku vlkem" se sice už přežilo, vlk je dnes považován za okrasu přírody, ale "člověk člověku bombou" či "člověk člověku ministerem zdravotnictví" by bylo rozhodně aktuálnější.) Podtext studené války (již v roce 1932) se tu rovněž může zohlednit.

plakát

Fantastická žena (2017) 

"Una mujer fantástica" není "Fantastická žena", ale žena jako fantasma, žena jako přelud (i toto slovo se obevilo v českých titulcích). Fantasma je neidentifikovelné, a proto není nikdo schopen správně je pojmenovat. (Ostatně je obtížné i určit, zda je muž či žena, přestože je jen jedna alternativa, stejně jako milující osoba, kurva, umělkyně.) Pro Marinu jsou naopak všichni aktéři z masa a kostí, ona je taková jen u Orlanda. Ale kdo to je - ten Orlando? Děj příběhu několikrát mění směr i cíl, přičemž všechny směry i cíle zůstávají zachovány. Proto také tento film tako oceňuji především z narativní stránky.

plakát

La Marcia su Roma (1962) 

Pochod na Řím, ktrý jsem si dosud nedovedl představit, se mi tímto filmem nijak zvlášť neosvětlil, ale budiž! Na druhé straně jsem si ujasnil, že to zpočátku šlo spíš s malými ústrky z obou stran (ricínový olej a pouliční pranice), "volebními guláši" a volbou strany náhodou a z nouze. Film spíš o Italech než fašismu.

plakát

Ta třetí (1968) 

Balíkův film se mi moc nelíbil, snad za to může časové posunutí někam mezi vydáním knihy (1939, Josef R. Vilímek) a současností (2021), do nejapných začátků českého rock'n'rollu. Možná ale také konvenční zobrazení muže mezi dvěma ženami (každý známe někoho, kdo vybíral a vybíral, až přebral). Nebo něco, co věděl i sám Havlíček, neboť hodlal některé části svého románu předělat. Nicméně se tu pracuje s těmi nejnižšími čísly: 1 nebo 2, pak 3 a nic víc. Ale ani toto počítání úplně nesedí. Nevím sice, které části chtěl Havlíček předělat, ale v případě Mánkovy (zde raději Voskovy) postupně se odhalující charakteristiky je málo pravděpodobné, že by ten, kdo ze dvou odhalených karet není schopen zvolit tu lepší, by byl schopen sáhnout na jedinou kartu neodkrytou.

plakát

Kamenný orchestr (1981) (TV film) 

Film, který od samého začátku hrozí konfliktem mezi dvěma outsidery (Šimánek, Vinklář), byť oba zcela jiného rázu, končí po odchozu obou mileneckých dvojic smírem (oba, jak dobře ví, zůstali sami a sobě na úkor). Kamenný orchestr sice dosud zní každému jinak, ale jak Havlíček jemně naznačuje, jejich hrany se časem otupí: Šimánek zhrubne a Vinklář se zjemní. Pokud nezaloží knihařství, tak alespoň hotel, pány ale nebudou nikdy.

plakát

Barbora Hlavsová (1942) 

Vybrat si (a rozpracovat) některé dílo Jaroslava Havlíčka (za socialismu se neuváděl v osnovách češtiny na středních školách), tj. vsadit na závažné téma + nadčasovost + pečlivou (až úřednickou) analýzu, znamená již 50% úspěch. Když se do holportu vezmou ještě hudebníci jako Jaroslav Křička (a Miloš Smatek) a herci (mně se velmi líbil Jindřich Plachta), pak má režisér už jen jeden úkol: film nezkazit! A tomu se Martin Frič obloukem vyhnul.

plakát

Novo (2002) 

Zde můžeme vyjít z resumé oficiálního textu distributora: "proč by se (někdo) měl a nebo neměl uzdravit"? Současně se ovšem zmateně ptáme: Je to skutečně tak? Může se takto chovat člověk se ztrátou historické (dlouhodobé) paměti? Je to dobré nebo špatné, a pro koho? Začná část recenzentů považuje film za "zmatený", to znamená jiný, odlišný od "standardní" kinematografie. Zpracování příběhu je tu vskutku nové a něčím nepříjemné. Je tím Grahamovo chování k ostatním nebo ostatních vůči němu? Měl by se nebo neměl uzdravit? Že je jeho život stejně hodnotný jako ostatních, nemůže nikdo popřít - a právě v tom je ten zmatek.

plakát

Dvojí život jedné strany (2021) (TV film) 

"Dvojí život jedné strany jedním pohledem" čili bezproblémová procházka po stopách KSČ. Nejenom v nadpisech a komentářích, ale též v roztříštěných dokumentárních záběrech. Z vlastních zkušeností a vypravování rodičů jsem přesvědčen, že "komunismus" netvořili pouze vysocí partajní politikové a jakási bezejmenná masa dělníků, rolníků a inteligence (pokud tato byla považována za pracující). Tento dokument ke studiu komunismu nic nepřidává a bude proto brzy zapomenut. Ostatně je to běžná agitka, kde znaménko plus je nahrazeno minusem. Už název "Dvojí život..." je podvodný. KSČ měla mnoho životů (alepoň jako kočka), jak to dokládá ve své (snad příliš) odmítavé recenzi sportovec (odpad). - Stoleté výročí založení KSČ by zasluhovalo zcela jiné zhodnocení.

plakát

Londýnská řeka (2009) 

Přběh vymyšlený do morku kosti, přece však ve své virtualitě pravdivý. A byl by stejně pravdivý kdyby se ubíral jinými cestami a skončil upně někde jinde. Kromě pečlivě napsaného scénáře a dobré režie, mě zaujaly dva momenty. Jednak trojí možné vyústění: 1. Milencům se podařilo vycestovat, 2. Zahynuli při bombovém útoku, 3. Sami ho připravili (takové řešení už se na plátně objevilo). A dále pak situace matky, která se snaží najít svou pohřešovanou dceru v podmínkách, které jsou pro ni naprosto nové a zcela cizí. Fakt, že je toho nakonec přece jen schopná (do jisté míry ovšem), patří k tomu nejvíce pozitivnímu a nejvíce sympatickému.

plakát

Tartuffe (1925) 

Tartuffe, to je v první řadě Molière, a teprve ve druhé Murnau. Ale i druhá řada je pořád dost vysoko. Přestože Carl Mayer odstříhal mnohé osoby a všechny dialogy (nápisy nalepené na tabulu rasu s nimi nemají nic společného), které jsou kořením Molièreova díla, může Murnauův film posloužit jako úvod do Tartuffa. Vyšší nároky si ale sotva může klást. Emil Jannings, v kostýmu Tartuffa z předminulého (19.) století je výborný, což se o ostatních hercích dá asi sotva říct.

Reklama

Reklama