Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Western

Recenze (2 919)

plakát

Culloden (1964) (TV film) 

Krávy na tom byly mnohem lépe, dokonce i ty, které byly zrovna na jatkách. Žižka by si takové místo k boji nikdy nevybral, ani kdyby neměl volbu. Kdo chce ovládat celý svět, nesnese doma sebemenší nepořádek. Ostatní byl řečeno ve filmu.

plakát

Bitva u Thermopyl (1962) 

Film jsem si pustil v televizi již z následující utkvělou představou: V roce jeho vzniku jsme v dějepisu šesté třídy u učitele Kroupy (jméno jen jako doklad paměti) jsme probírali řecko-perské bitvy. Nakonec jsem je "přednášel" sám, zatímco on pochrupoval za katedrou. Dostával jsem jedna podržená s hvězdičkou (takový úspěch jsem za svého 20letého studia již nikdy nedosáhl). Co se týče Thermopyl se můj příběh odehrával v horách, šlo o skutečnou horskou soutězku, do néž se vešlo jen pár vojáků; také tu nevystupoval Keep-Smiling Leonidas, ale brutální bojovník, který je napružený rozhodnutím spartského senátu a deprimovaný zradou (kozí stezka) místních, za něž bojoval. Ani Xerxe jsem nelíčil jako náladového podivína, nýbrž jako prozíravého, byť megalomanského nájezdníka. "Nesmrtelní" jsou Sparťané (viz stadion na Letné), zatímco perští "Nesmrtelní" se rozplynuli v niveč.

plakát

Siraa Fil-Mina (1956) 

Po dlouhé době jsem viděl na plátně Omara Sharifa, a udělalo mi to dobře. Dle našich zvyklostí bychom "Temné vody" mohli klasifikovat jako běžné melodrama, ale jsou tu alespoň tři bonusy navíc: kromě hlavního hrdiny, jehož pýchu láska přece jen zkosí, je tu egyptská exotika (pronásledování na člunech se vyrovná honičkám aut v San Franciscu) a na padesátá léta výborná režie Júsufa Šahína.

plakát

Barocco (1976) 

Film, kterému jsem se měl vyhnout; filmům tohoto typu se budu vyhýbat. Chtěl jsem se podívat alespoň na jeden film od André Téchiné a padl jsem na tento. Proč? Protože je vychvalován a možná i proto, že jeho jméno je mi sympatické; má stejný kořen jako moje (Tech-Tej), i když s jiným významem. Nepodařilo se mi do fimu proniknout ani do něj nakouknout. Kdyby se jeho idea skutečně opřelo o to, že muži jsou zaměnitelní, pokud jsou si fyzicky podobní, pak bych to asi bral. Tohle mi však přišlo neprůkazné a vložení do politického kontextu nepřesvědčivé. Buďto Petr nebo Pavel, maximálně tak ještě Karel.

plakát

Probuzení krys (1967) 

Rád se připojuji k hodncení všech svých oblíbených uživatelů. Velimir Bamberg (s přízviskem Rattolino) žije nepříliš nadějný život v zanbedbané části Bělehradu, zanedbané snad až přes míru, a to co minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Pak se objeví láska, která veškerou nuzotu vnitřního i vnějšího prostředí ruší. Ta pak ale odejde, uteče i s penězi, a všechno je je ještě horší než předtím. Rattolino se probouzí do nového dne a své existenční (existenciální) zhnusení, úzkost, ale i svobodu musí prokázat znovu. Film má neuvěřitelný spád od samého začátku až po samý konec.... Nejspíš trpím chorobným (tj. bezdůvodným) přidružováním písniček k některým (lepším) filmům: Dneska to byla Simonova "Graceland": She comes back to tell me she’s gone / As if I didn’t know that / As if I didn’t know my own bed - Vrátila se, aby mii řekla, že je pryč / jako bych to nevěděl / jako bych neznal vlastní postel...

plakát

Inauguration of the Pleasure Dome (1954) 

Zdařilá hudební a vizuální pohanská kreace, jako ucelený soubor složený z hudebních prvků; z nejznámějších: Satie, Paco De Lucia, Cabaret Voltaire, Swans, Leoš Janáček (Glagolská mše, něco přes minutu) atd. a před-křesťanských indických (Šiva, Kálí), řeckých (Afrodita), egyptských (Ísis) bohů atd. Hudba i obrazy, které pobaví. Zajímavé je ovšem, že mnoho interpretů a skupin v roce 1954 bylo ještě na houbách; a tak babo raď!

plakát

Albert, Albert (1995) (TV film) 

Osudy slovenských doktorů, tolstojovců, Dušana Makovického a Alberta Škarvana, mě mimořádně zajímají (i z osobních důvodů - kousek od nás, v Krucemburku, nabídl místní občan Jaroslav Janáček Tolstému pobyt v obci; v Německu jsem chodill s holkou "tolstojovkou" atp.) . Proto bych v rámci goethovského dilematu pravda/báseň uvítal více pravdy; ne v etom smyslu, zda byl obletován ženami nebo byl sukničkářem, jak tvrdí jiné zdroje, ale jaký byl jeho skutečný poměr k Tolstému; tohle je ale hraný film, nikoli dokument. Film je také posledním hereckým vystoupením Rudolfa Slobody, který je největším slovenským spisovatelem, čímž oceňuji i jeho filmové scénáře.

plakát

Piková dáma (1949) 

Nejspíš (my Češi) nevidíme v Puškinovi takového boha jako Dostojevskij, který ve svých denících deklasuje české spisovatele v porovnání s ním. Film přirozeně podléhá anglo-saskému pohledu na Rusi a Rusko: každá postava musí být nějak pitvorná a prostomyslná, a každá scéna bizarní. Jinak ale můžeme být s filmem spokojeni, zápletka je řádně vyřešena, kostýmní drama jak má být, hudba Georgese Aurica mi prolétla jedním uchem tam a druhým ven. Veni, vidi...

plakát

Akutní případ (1976) 

Krásná charakterová studie sympatického lékaře, o kterém víme všechno, dokonce i to, že a proč po ráno trénuje box. (Ostatně "červená jablíčka" je skvělá metafora.) Alexandru Tatos más v ní upozorňuje na to, že naše povinnosti jsou mnohem širší, než se mnohdy domníváme. K tomu je samozřejmě třeba nejen větší odpovědnost, ale i vyšší kompetence. Naš doktor je tu sice kontrontován jednak s primařem Dr. Miticäou a jednak s vytouženou ženou, jsou to však jen vedlejší koleje; tou hlavní je práce a věrnost životu. A k tomu výzva (nikoli jen pro důchodce): Když takhle chodíte po doktorech, na kolik takových Dr. Mitroiů jste narazili?

plakát

Blízký přítel (1997) (TV film) 

René Rupnik je náš přítel, samozřejmě ne "Busenfreund" (takový výraz v češtině ani nemáme), a jako takový si ho v tomto případě už vyhradil Ulrich Seidl. René je naprostý samorost, ostatně jako každý kdo se své názory a projevy nepodrobuje předem autocenzuře. (Ostatně, mám tu na vesnici souseda, který rovněž vyrostl jako dříví v lese.) Seidl představuje Reného jako "přednášejícího profesora"°; nikoli z pozice dialogu, kterého se účastní jen jednou (se svojí matkou), a který pro něj nedopadl moc dobře. Ale, jak říká sám Rupnik, je třeba: Lüften! Immer Lüften! (Škoda, že na základě filmu se nezformulovalo refrendum o psech, rád bych h podepsal.)