Zpět k pramenům

Kedysi dávno Slovania považovali pramene riek za posvätné miesta. Možno si vždy pri sledovaní tohto seriálu, kdesi hlboko moja duša spomenie na tieto okamihy, lebo tento seriál vo mne vyvoláva akési nostalgické dojatie, nad krásou riek a lesov pri ich prameňoch. Fascinujú ma aj "posvätné miesta socialistickej výstavby" - priehrady - hlavne ich veľkolepé letecké zábery. Pred niekoľkými rokmi som bol na hudobnom festivale, ktorý sa konal na brehu Oravskej priehrady. Hudbu si nepamätám, ale viem, ako ma fascinoval odraz slnka na vode, kopce kontrastne vystupujúce na druhom brehu proti tmavnúcej večernej oblohe a mihotavé svetlá aut prechádzajúcich cez most ponad priehradu. Škoda, že neexistuje podobný seriál aj u nás. Cesta proti prúdu Hrona či Popradu by bola krásna a možno by sa pár Bratislavčanom splnilo želanie vidieť (aspoň v telke) prameň Dunaja, po nábreží ktorého sa tak radi prechádzajú. (30.06.2008)

Vydal jsem se hledat prameny řek-Jizery,Ploučnice,Nisy,Jizerské kamenice a Labe. Všechny jsem našel,ale nikde nezůstal hrníček s logem české televize. Cedule u pramene řeky Ploučnice už je taky pryč.Asi jí má někdo zatlučenou na zahrádce. Jinak tento dokumentární seriál je naprosto vynikající.A rozloučení v posledním díle mě vzalo za srdce. (22.07.2011)

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale dokumentárny projekt českej televízie "Späť ku prameňom" ma fakt nebavil. Výpravy za prameňmi českých, moravských a slezkých riek ma nudili. Asi to bude tým, že ako Slovák som nepociťoval ten príjemný, hrdý patriotizmu českého diváka. No najviac ma iritoval samozvaný filozof so smutným pohľadom Luděk Munzar. Tie jeho reči, mimika, gestá a všetko ostatné mi neskutočne liezli na nervy. Nesympatický, slizký, starý chlap. * (26.05.2018)

Třináctidílný český seriál Zpět k pramenům jsem si jako milovník přírody a cestování nemohl nechat ujít. Navíc jsem si byl jistý určitou kvalitou pořadu, protože se jednalo již o třetí podobný seriál, který moderoval Luděk Munzar. Ten nás nejdříve provedl po rozhlednách, pak jsme s ním lezli po stromech a nakonec jsme putovali po proudu našich řek od soutoku k pramenům. Takový počin velice rád chválím, protože nic takového tady ještě nebylo a tvůrce seriálu Bedřich Ludvík by měl za tento nápad dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou a diplom ručně podepsaný. Dokonce šikula Béďa natočil i ústřední a potažmo jedinou píseň - Půjdem zpět k pramenům, K vodě a kamenům a tak dál.....ta melodie je tak vlezlá a navíc jsme ji slyšeli v každém díle pětkrát, takže se z pěkné pobrukávačky stala nepříjemná odrhovačka. Zato řeči, které vedl Munzar třeba u soutoku nebo některého z pramenů, za to skvělé povídání tleskám. Měl jsem pocit, že ty romantické věty vyslovuje od srdce a nejedná se o naučený text. Byla ovšem škoda, že se po jednotlivých řekách proletělo tak rychle a nebylo více věnováno památkám a zajímavostem, které se po proudu nacházely. Pouze když tam byla nějaká přehrada, dozvěděli jsme se nějaké informace o tomto vodním díle. Nicméně chválím každý počin přibližující českému divákovi naši krajinu a památky. Není totiž nutné vyrážet vždy za hranice ČR, když je u nás tolik pěkných věcí a přírody. Nejen proto hodnotím seriál Zpět k pramenům třemi pramenitými hvězdami ***. (20.07.2018)

Pokud jde o české dokumentární cykly tak....jen houšť. Tohle jsou hezké, zajímavé a základní informace, možná teda těžící z popularity "rozhleden", každopádně dívat se na pana Munzara s hrníčkem v ruce (já i on) tomu se říká pohoda. Nutno poznamenat, že mám za sebou semestr hydrologie. To asi člověka deformuje. (23.03.2006)