Chvíle rozhodnutí

Toto u nás zcela neznámé drama jak úrovní, tak vročením patří ke špičkovým dílům napolo zapomenutého předního československého režiséra české národnosti a druhotné jihoslovanské identity, který nakoukl za hranice domácího záhumení. Žánrově evidentně splývá s dobovým válečným filmem připomínajíc neméně zapomenutou starší Fričovu PAST. Dojem plakátovosti, který může vzniknout v divácké mysli zejména během sledování první třetiny filmu, postupně ustupuje rýsujícímu se hlavnímu konfliktu mezi lékařem-profesorem, který se stane bezděčně vrahem-bojovníkem protifašistického odporu (chrání přitom hlavně svůj život) a převozníkem na řece Sávě (ve filmu je řeka představena jen symbolicky). Pozoruhodné výkony jihoslovanských (nejspíš slovinských) herců tento dějový půdorys působivě zvýrazňují a film vyvazují z hrozící plakátovosti. Hlavním nositelem autentičnosti a uměleckosti tohoto díla jsou jeho neschematické postavy (v tomto ohledu se vybavuje sice umělecky propracovanější, ale také mladší český film SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN). Závěr, katarze, ztráta jednoho života (převozníkova syna) a záchrana dvou (snašina a vnoučkova) překlenuje ideologické rozdíly. Skutečnost, že lékař-profesor dal přednost Hippkoratově přísaze před záchranou vlastního života, je zachycena s neobyčejnou působivostí, jejímž základem je prostota a nelíčenost, jež spojí lékaře s převozníkem. Lékařův čin totiž znamená pro převozníka naději na nový život a budoucnost v již se rýsujícím uspořádání nové titovské Jugoslávie. Čáp si s neuvěřitelnou bravurou dokázal osvojit přece jen odlišné prostředí někdejší nejsevernější jugoslávské republiky; v tomto ohledu lze CHVÍLI-mezní situaci považovat za výraz slovanské středoevropské identity. Je škoda, že tento skvělý film je našemu divákovi po takřka šedesát let utajován. (19.11.2013)