sportovec

Druhý díl odhalení zločinů srovnatelných s vyvražďováním židů a Slovanů.

Důkladné zmapování historie této ďábelské školy státně organizovaného zločinu je záslužným tématem dokumentu-východiska, z něhož se zrodila průmyslová likvidace lidských bytostí. Relativizace těchto věcí by měla být zvlášť nebezpečným válečným zločinem bez možnosti promlčení.

Anatomie nacistické a vůbec fašistické zločinnosti je u nás známa nejen podle Lidic, Ležáků a kobyliské střelnice či Kounicových kolejí. Pozoruhodná režie, propracovaný scénář, Marcello Mastroianni a Richard Burton jako protagonisté hereckého obsazení povyšují kvalitu tohoto filmu do nadčasové roviny. Jinak řečeno do roviny soudobého dokumentu. Včetně nemalé papežské zodpovědnosti; v té době jím byl Pius XII., vlastním jménem Eugenio Pacelli. Způsob, jakým se vyrovnala poválečná spravedlnost s usvědčenými vrahy, je sám o sobě dodnes žalující. Snadnost - zdánlivá snadnost provedení přitom klame nejvíc. Nároky kladené na tvůrce jsou v takovém případě mimořádné. A to nejen umělecké.

Tento gigantický krytý stadion v Dallasu budí nadpozemskou úctu a otevírá prostor pro logický dotaz po dalších pokrocích, které v dohledné budoucnosti nepochybně přijdou. Starovéké památky vzdálenější minulosti nacházejí po stovkách let, která uplynula od jejich vzniku, své překonávající pokračovatele. Vydrží také, obnovovány a opatrovány potomky, tak dlouho jako ony? Exkursy do blízké minulosti nadto znásobují přesvědčivost pořadu a neinformovaným laikům nabízejí hloubku informací, ke kterým by se za běžných okolností dostali jen stěží.

Soustředění na antické inovace budí i po 1500 - 2000 letech nebetyčný úžas. Netýká se to zdaleka "jen" Neronova paláce Domus Aurea nebo Kolosea, ale i celkové urbanistické koncepce, prvních nájemných domů lidských dějin a řady technických staveb. Versailles v této soutěži invence a plýtvání podléhají a pochybuji, že v historickém Spojeném království se najde srovnatelná architektura nebo celé areály. Zmínku zaslouží i scénář a jeho ztvárnění. Tedy znaky a úroveň pro francouzské dokumenty až příslovečně příznačné znaky.

Lehounká prázdninová komedie, která en passante naráží na podmíněnost nadsazených nacionalismů a vrhá na ně zpětný odraz pomyslného zrcadla.

Pohádka-podobenství zjevně inspirovaná TISÍCEM A JEDNOU NOCÍ nepostrádá lehký půvab, který byl do něj vložen scénářem a nápaditou režií. Lehce nahozený příběh dává vyniknout páru Štěpánek - Preissová, pro nějž ostatní dotváří tu lehkost, v níž se skrývá hluboká moudrost a lidská procítěnost. Přetavení orientálního tématu do českého prostředí je citlivé, mimořádně dobře zvládnuté a naše - tehdy československé - prostředí kultivující. A osvěžující.

Návrat do rodné obce po letech může mít nečekané následky. Tzv. spiklenecké nebo konspirativní teorie nejsou prosty opor ve skutečnosti, tj. odrážejí vždy, co se už stalo nebo co se děje nebo dít bude. Aneb jak to chodilo, když ještě nebyli "institucionalizováni" vrazi z povolání, jezdící z jednoho konce světa na druhý podle přání a potřeb "zákazníků". "Pozoruhodné" jsou také tzv. chruščováky v mafiánském podání. Kvalitní scénář, poetika neorealismu a Alberto Sordi v nezvyklé - vzhledem k jeho pověsti komika - , ale brilantně zvládnuté roli dotvářejí i dnes nový pohled na tvář organizovaného zločinu. Za zmínku stojí i brilantně zachycené prostředí "staré" Sicílie.

Výtečně zachycená atmosféra počínaje počátkem totalitního desetiletí 1938 - 1948 směřujícího k vyvrcholení v éře politických zločinů zejména první poloviny padesátých let zachycuje věci méně často zmiňované - deformace v odvětví vrcholového sportu. Invenčně natáčené a zvládnuté záběry basketbalových zápasů, pohnutá epizoda prvorepublikového trenéra košíkové v podání Stanislava Majera, perzekvovaná rodina třetirepublikového ministra (osobitě a výrazně pojednaná Janem Hartlem, jemuž zdatně sekunduje Alena Mihulová), jedna z nejlepších úloh Filipa Březiny a nápadité zařazení sportovního redaktora Jakuba Bažanta povyšují tento film mezi nejzdařilejší díla naší kinematografie posledních let vůbec po bok dnes již klasického ZÁTOPKA. Pochvalu zaslouží i výprava a stavby.

Pozoruhodný příběh všedního dne. Příběh nadčasový a hluboce citový. I procítěný. Vzácný příklad ojedinělé synovské lásky. Slzy v očích.