Můstek odvahy

Když bývalý závodní skokan na lyžích přijíždí ze studií domů jako trenér mládeže, upoutá ho parta dětí, která si skáče vedle městského skokanského areálu na obyčejných lyžích na vlastním můstku uplácaném ze sněhu. Talent je vidět především u Saši Lavrova, kterého tedy Viktor Sergejevič přemluví, aby začal skákat v jeho oddíle. Už prvním pokusem na „dvacítce“ Saša překonává dosavadní rekord, jenže má taky obrovské sebevědomí. Nechce se plácat na dětských můstcích, chce rovnou na velký. A když ho popichují i ostatní jako rekordového „wunderkinda“, jednou na něj vyrazí – bez povolení a bez dozoru. Skončí to pádem, zlomenými dvěma žebry a distancem do příští sezony. Saša se cítí trestem ponížený a ani jeho reakce není adekvátní: „Když mě nenechají skákat tady, uteču jinam, za polárním kruhem je stejně sníh 9 měsíců – takže delší sezona na můj sport.“ Naneštěstí ho chytili už ve vlaku, a tak definitivně musel čekat na návrat na lyže dalšího půl roku. A ten návrat je mnohem těžší, než si představoval. (chamonix)