Onu chan kadjeneso
Obsahy(1)
Song-ok je lékařkou v Pyongyangské nemocnici, její manžel Dong-su pracuje v geologickém ústavu. Nejstarší syn Gum-sok se měl přihlásit na univerzitu, místo toho však odjíždí jako brigádník na velkorysou kultivaci pobřežních mělčin. Film názorně ukazuje budovatelské úspěchy KLDR a upozorňuje na chyby, kterých je třeba se vyvarovat. Podobně jako v jiných filmech severokorejské produkce se zde ve vzppomínkách vracejí také k zážitkům z korejské války. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
(KDV - PONREPO) V JEDNÉ RODINĚ je ukázkově symptomatický film, na kterém by se daly názorně předvádět znaky, které jsou charakteristické pro severokorejskou kinematografickou produkci, potažmo komunistickou propagandu obecně. Je nesmírně zábavné sledovat, jak se každá složka filmové formy podřizuje ideologickému vyznění._____ Jednak zde máme budovatelský narativ, který hojně využívá pro severokorejské filmy příznačné flashbacky, jejichž přítomnost je motivovaná pouze nezbytností vykreslit buržoazii jako tu nejhorší možnou. Nesejde na tom, že postava, která zrovna vzpomíná, si na danou věc vzpomenout nemůže, když u ní nebyla (a nevíme o tom, od koho jí mohla mít zprostředkovanou). Konvencionalizovaná pravidla, která značí flashbacky, si ale severokorejští filmaři osvojili (nájezd na postavu, která vzpomíná, zatímco slyšíme hudbu, jež tvoří přechod mezi současnou rovinou a vzpomínkami). Vůdce Kim Ir-sen je přítomen nikoliv v rovině vzpomínek, která představuje překonané buržoazní problémy minulosti, ale v té současné._____ Patrné to je - implicitně i explicitně - na stylu. Implicitně tak, že postavy jako rekvizity nosí odznáček diktátora, mizanscéna je přeplněná, aby se ukázala ekonomická prosperita země (regál plný konzerv v druhém plánu, ovoce v prvním), písňová montáž s titulky textu právě znějící skladby ukazuje budovatelské úspěchy. Explicitně v podobě jedné ze závěrečných promluv, kdy se Kim postaral o to, aby dělníci dostali jídlo, ačkoliv se závodu nevede nejlépe, a dokonce ho i sám dodal._____ Vše výše uvedené neslouží "jenom" k umocnění komunistické propagandy, ale i ukázání soudruhům z Jižní Koreje, o kolik lépe se mohou mít, kdyby byli v té Severní. Za mnohem problematičtější ale považuji ne ideologické agitování, které je natolik zjevné, až vytváří distanc a pobavení, nýbrž genderovou nekorektnost. Žena je ta, která omezuje syna (ona chce, aby studoval, což je ale proti přání otce i jeho syna) a má být v domácnosti, když není schopna dokončit svou vysokoškolskou práci. Propagandě se lze smát, nad vyobrazením žen pouze kroutit hlavou. ()
Film je sledem neustálého opakování několika deklamativně pronášených vět, které mají vysvětlit, že v revoluci se nikdy nesmí usnout na vavřínech. Dospělí Severokorejci evidentně hereckou techniku nulové přirozenosti a maxima křečovitých úsměvů zvládají, ale na dětech lze zpozorovat, že to chce pořádný trénink, aby to nebylo úplně k smíchu. Takže Severokorejští herci jsou svým způsobem špička. ()