Obsahy(1)
Fotograf Pavel Štecha vytvořil podstatnou část svého díla během dvaceti normalizačních let. Byl fotografem-sociologem, kronikářem všedního života českého člověka: poddaného socialismu, obyvatele paneláku, chataře a kutila. Jeho cykly zaznamenávaly příznačná, takřka objektivní data o životě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Snímek Heleny Třeštíkové otevírá Štechův vysokoškolský seminář. Později už převážně v nemocnici poznáváme muže, který zápasí se zhoubnou poruchou krvetvorby napadající kosti. Štecha svolil k natáčení a příležitost k setkávání trvala dva roky. Dokument několikrát ukáže návrat nemocného do života. Naděje přetrvává i v pacientových slovech oceňujících horizont nemoci, který proměňuje vědomí hodnot. Osobní rovina se prolíná s pracovní, fotograf často upozorňuje na morální aspekty věcí a jevů. Ostatně smyslem jeho práce byla vždy otázka: Co jsme zač, my Češi?, na niž odpovídal s úsměvem a pochopením. Fotograf-dokumentarista vede zvláštní zápas s dokumentem o sobě. Zpověď, svědčící o vůli a houževnatosti člověka, je ale umlčena smrtí. Je-li fotografie svědectvím toho, co, podle Barthese, opravdu bylo", pak film zachycuje pohyb pomíjivého, cosi esenciálního mezi tělem a slovem. (oficiální text distributora)
(více)