Obsahy(1)
Videoinscenace hry Václava Havla z roku 1985, vytvořená ve spolupráci s Originálním Videojournalem a poprvé uvedená v pražské Vyšehradské baště 14. 4. 1988. Faustovská látka o tom, jak se intelektuál vyrovnává s nástrahami a svody moci.
Podle autora byla hra reakcí na zkušenosti předchozích let, kdy se hned po Chartě 77 opakovaně ocitl ve vyšetřovací vazbě a posléze byl odsouzen k několikaletému vězení. Jak čelit totalitě, je-li člověk její součástí, a přitom si chce udržet svou nezávislost a čest? Téma aktuální i teď – je varováním před představou, že člověk "může z ďábla těžit, a přitom se mu nemusí upsat!"
(Jan Lukeš, LFŠ 2007) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Výjimečně tu ve mně pracuje osobní nostalgie. Pro mě se v premiéře zdigitalizované verze skrývá po řadě let oživený a hlavně konečně - v což jsem už ani nemohla doufat - do finiše "dotažený" zážitek z jednoho neveřejného silvestrovského pouštění videokazety v Divadle Na tahu, na které mě s sebou kdysi Ivan jako můj blízký kamarád, s nímž jsem se bez ustání přela o smysl lidského konání, přivedl, a odkud jsme se bohužel museli ještě před koncem přesunout jinam, aniž bychom už pak vzdor slibům měli možnost se někdy dodívat. --- Co mě na hře nejvíc fascinovalo tehdy a fascinuje i nyní, je plasticita a přilnavost té prastaré únikové strategie, jejíž banální mechanismus sžíravě rozkrývá - a totiž specificky to, že ačkoli v ní Václav přiznaně pitval svůj osobní problém intelektuála chvilkově podléhajícího ješitné představě, že může hrát šachy s politickou mocí, tak tahle faustovská role naprosto trefně vykroužila i podstatu Ivanova celoživotního sebeklamu spočívajícím v unikání se ke svůdné teoretické vědě a mudrování - kde se mu zdálo, že prostě stačí, aby ze všeho, jakkoli nezodpovědně vůči hlubšímu smyslu a konzistenci lidského morálního usilování, čtverácky lehkovážně vždy vytěžil hlavně něco "zajímavého". --- Rozkládající Ivan tu vyzařuje sám sebe jako živý - jako by to Václav psal bratrovi na tělo, i když to tak vůbec nebylo a z povahy těch dvou ani být nemohlo. *** A navíc, v nenápadné roli varující strážkyně a téměř dozorkyně se tu v postavě bytné Houbové prorocky objevuje Ivanova budoucí paní a pragmatická strážkyně, Dáša Ilkovičová-Havlová. *** S O.Lí v Pilotů, 15. 5. 2024.) *~ ()