Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (812)

plakát

Divoká banda (1969) 

Střet lží a zla pod hávem zákona a zla a lží obnažených, na straně psanců. A závěr je transformační, nadějeplný a famózní. - Není pravda, že film nemá kladné hrdiny, jsou to Angelovi lidé, jeho vesnice a Indiáni z hor, a nakonec i všichni ti psanci, kteří se přeci jen na tuhle stranu přidali. Protože sice mají zlato, ale pokud tam Angela (symbolické jméno) a jeho ideály nechají a nic neudělají, nebudou už mít v životě nic hodnotného - a jejich život stejně nebude za nic stát. Je dobré ho pro tohle dát v sázku. Po Angelově smrti nemají co ztratit, a zabitím generála a jeho lidí pomůžou všemu, o co se Angel, jako jediný idealista, pro své lidi a dobrý život snažil. *** A nádavkem překvapeně zjišťuji, co jsem nikdy nevěděla, že tenhle film ve skutečnosti silně koreluje s filmem Butch Cassidy a Sundance Kid, první narážkou je postava Harrisona z První železniční, a pak je jich tam méně nebo více očividně přiznaných víc, na mnoha rovinách. Teď to nejde, ale někdy brzy si po návratu z cest musím zjistit, který film byl předobrazem druhému, nebo jaký přesně je jejich vztah, vzhledem k tomu, že mají stejný rok vzniku. Každopádně společná projekce těchhle dvou nádherných filmů by byla velice výživná, vřele doporučuji. (V Ekvádoru, v Alma Saně, 29. 2. 2024) *~

plakát

Půlnoční kovboj (1969) 

Dějově jednoduchý, formálně vyšperkovaný film o složitém a bolestivém rozpouštění osobních traumat, vštípených sebeklamů a naivních iluzí o cestě k úspěchu, o prodírání se chaosem, horečkou a ztraceností ke světlu na konci tunelu, přičemž každý z obou souputníků míří k jinému světlu na konci jiného tunelu, a aniž by to úplně chápali, navzájem si pomáhají na svých dvou tolik odlišných cestách. *** Není to ale film o deziluzi z amerického snu, jak se občas předkládá, ale o deziluzi ze snílkovství obecně. Kovboj ani zlodějíček se nikdy nechtěli a nezkoušeli vypracovat po vzoru selfmademanů, aby měli dům, práci a rodinu, spíše snílkovsky, naivně, hledají odlehčené cesty k fanfarónskému živobytí a úspěchu, než z toho chtě nechtě tvrdě vystřízliví. *** Film tak spíše, a to plně senzuálně, opticky i fyzicky, reflektuje okrajové existence americké společnosti na konci éry květinových dětí, experimentální umělce, feťáky, snílky, prostitut(k)y či zpovykanou smetánku, zkrátka všechny ty, kdo americkou mainstreamovou společnost vnímají přes rozmanité filtry jen vzdáleně, ať už jsou těmi filtry peníze, drogy, naivita, touha po univerzální lásce, nebo hlad, horečka a zimnice. *** I po letech pořád podmanivé a jemně srdcervoucí, tak se asi pozná klasika. (V Ekvádoru, v Alma Saně, sama v noci. 28. 2. 2024) *~

plakát

Americká fikce (2023) 

Chytrý a velmi dobře zvládnutý film, nejvíc oceňuji, že režisér nepodlehl touze předvést, že je chytřejší než klišé, která reflektuje a s nimiž rozehrál celou hru, a dotáhl to v rámci tvrdě stanovených hranic až do konce. (V Ekvádoru, sama, večer v Alma Saně, 27. 2. 2024) *~

plakát

Touha po životě (2015) 

Nekompromisně krásný a silný film, formou i sdělením, a nesmírně ne/bezpečný, osvobozující a odvážný, protože jednak zase po tisící dokazuje, že "ženský" film je smyšlená kategorie, protože dosahuje naprosto stejné vrcholné a jedinečné kvality jako "mužský" film a je to zkrátka po formální stránce věci film bez přívlastku (a po tematické a obsahové také, protože každé téma se týká každého člověka a celé společnosti, ať už ho zrcadlí muž nebo žena a ať už pojednává o problémech doléhajících bezprostředněji na muže, ženy, děti, zvířata, přírodu, a ať už je natáčen z jakékoli perspektivy, pořád je to o nás všech, naší společnosti a našich společných možnostech, omezeních a vývoji) a jednak tenhle speciálně má velkou sílu pohnout zarytými předsudky a podat (o) svojí vlastní společnosti tak potřebnou a tak odmítanou a nenáviděnou zprávu o nesmírném utrpení a bezpráví, které si indická společnost vnitřně způsobuje hrubým útlakem svých žen. *** Aneb když ženy opravdu řeknou dost, seberou odvahu, energii a vůli otevřeně promluvit a najdou ve filmovém díle svou "zbraň" a navíc mají talent a disponují nakažlivým nadšením, krásou a vyváženým smyslem pro humor a drama. *** Je to velká síla, mj. mě to úplně vrátilo do jižní Indie roku 2013, kdy jsme žili v Kerale a pobývali v Tamil Nadu a tyhle a podobné těžké příběhy ještě stále byly naprosto běžné a aktuální, ač byste tomu raději nevěřili. *** Must see!*** (V Ekvádoru, sama, v refugiu Bosque Medicinal, kousek od Galaquizy, pustila jsem si na doporučení Maru, 20. února 2024.) *~

plakát

Nádherná Zelená (1996) 

Člověk se na to musí naladit, ale pak to má svoje ztřeštěné a ryzí kouzlo, nekomplikované, jednoduché a v zásadě pravdivé, a určitě není fér tomu vyčítat nedostatek detailní promyšlenosti zrcadlených problémů či jejich řešení. *~

plakát

Jsou nenahraditelné (2023) 

Velice nahraditelné, lacině  vyděračské video na hraně odpadu, působící jako balast vyprodukovaný AI na první pokus podle banálního zadání. *** Recenze následuje po drobném úvodu: Dostala jsem do pošty zprávu ode mně neznámé Lucie B. s prosbou o ohodnocení filmu jejího kamaráda, a protože snímek má jen 5 minut, rozhodla jsem se to rychle vyřídit. Napsala jsem pak zpětnou vazbu do soukromé odpovědi, s tím, že to dotyčná může kamarádovi přeposlat. A že předpokládám, že veřejné hodnocení ode mě asi chtít nebudou. Odepsala mi nějakou frází v tom smyslu, že jsou vděční za každé hodnocení, že přece co člověk to názor. Stejně jsem to chtěla nechat být, zprávy byly stejné klišé jako to video-cvičení, až jsem pojala podezření, že oboje je produktem neinvenční AI. No, ale po dvou dnech mi do pošty přišel úplně stejný zkopírovaný spam s prosbou o hodnocení, a tak ho sem tedy dávám, i proto, že si vůbec nemyslím, že taková videa  a takové spamovací praktiky mají co dělat ve filmové databázi, a také proto, že tím dopisem obtěžovaných lidí tu bude jistě víc, tak ať o tom aspoň vědí. *** Cituji, co jsem napsala do pošty: Pěkně Vás zdravím, Lucie, na to video jsem se podívala rovnou, ale dojem z něj upřímně vůbec nemám dobrý, je to ztělesněné tuctové klišé natočené jako zastaralá reklama na časopis Chvilka pro Tebe. Na úrovni průměrné školní slohové práce, bez invence a originality. Jste si jistá, že takovéhle hodnocení ode mě chcete veřejně, nebo Vám a Vašemu kamarádovi stačí takto do soukromé zprávy? Je mi líto, ale je to tak. Doporučuji také změnit popis na stránce "filmu" - není k ničemu dobré všechno, co se za pět minut odehraje, podrobně popsat v obsahu i s tím, jak to má divák chápat - pak už se fakt ani není proč na to podívat. Stačila by jedna věta: "Krátké video vtahující diváka do mezigeneračních propastí a odlišných pohledů na to, čemu a komu by měl dospívající syn věnovat pozornost, nebo co si má matka počít s touhou po synovské lásce a společných zážitcích." Nebo zkrátka něco podobného. Mějte se fajn, ale upřímně - tohle nepovedené cvičení bych na čsfd vůbec nezveřejňovala. Kamaráda zdravím, určitě mu to dejte přečíst, ať zváží, že by měl úplně změnit přístup. Chybí tomu jakákoli poctivost, vnitřní prožitost, opravdovost, autenticita, nezbytnost sdělení. j.*~

plakát

Klíč svatého Petra (2023) (TV film) 

Tohle nám s maminkou ani nestálo za komentář, jen za několikeré pokrčení ramen a obočí. *~

plakát

Tři zlaté dukáty (2023) (TV film) 

Zoufale nedopečené, i když to mělo potenciál. Fůra svěžích nápadů, důvtipných vedlejších motivů a linek, náběhy k reflexi společenských uspořádání a objevů. Jen to vůbec nedrží pohromadě a selhává i v základní logice. Jako by si tvůrci jen načrtli, o čem to má být a jaká má být atmosféra, a pak už to z hrubého storyboardu nedotáhli nikam dál. Nejbolestivější byla taková přehlédnutí - zvlášť v pohádce, která se ohání např. tím, že máme vědět, kdy upálili Giordana Bruna za heretické teorie o nebeských tělesech - jako to nesmyslně pomalé přibývání Měsíce od čtvrti k úplňku, takže technicky vzato by panna Julie u Jury na salaši strávila max. dvě noci a dva dny (za které se ovšem naučila vařit, nosit vodu, uklízet, obstarat domácnost a vůbec všechno další potřebné ke službě na zámku a během kterých se s Jurou celkem dost sžili, jako by spolu strávili aspoň dva měsíce). Nebo ignorování podstatných informací - odkud se písař mohl dozvědět přesné znění kletby, když ji mimo přímé účastníky nikdo neslyšel? Proč se panna Julie chvílemi chová, jako by jí vůbec nedocházelo, že uběhlo tři sta let od jejího prokletí, a trvá např. na tom, že Jura a ostatní lidé by měli vědět, že ona je v kraji jejich paní a všichni by ji měli znát, opakuje mu, že bydlí na zámku, nechápe, proč se on posmívá jejím tři sta let starým šatům, ignoruje dějinné společenské posuny... S tím souvisí i podivná logika celé kletby a podmínky jejího zrušení (to, že někdo vrátí darovaný zlaťák, by musel být čistě slabomyslný akt náhody, když obdarovaný netuší, že by tím dotyčné nějak prospěl) i zkonstruovaná a nevysvětlitelná okolnost, že musel existovat písař, který kletbu a celý příběh zapsal, aby se o tom Jura mohl z písemného zdroje po třech stech letech dozvědět. Trapné jsou i další momenty, např. když střih bez komentáře přeskočí tanec Jury s Kateřinou a zůstane pouze u zahajovací nepatřičně lascivní scény, zato v dalším záběru je Jura chválen jako výborný tanečník, nebo moment, kdy kamera okatě zabírá nepřirozeně steroidové svaly polonahého Jury. V řadě scén se postavy chovají spíš jako ne úplně logicky jednající karikatury (hned v úvodu, kdy Kateřina děkuje Jurovi, že ji zachránil před vlkem, poté, co na ni jen roztomile dorážel jeho vlastní pes, kterého navíc musela dlouho znát) - celé to působí nesjednoceně, rozpadnuté do izolovaných momentů, které sledují jen vlastní záměr, nikoli to, jak vytvořit kompaktní celek s pointou. Celkem škoda. *** O Vánocích tradičně u TV s maminkou. *~

plakát

Americká noc (1973) 

Kouzelně komplexní reflexe hořkosladce prokletého života tvůrců a spolutvůrců, se všemi paradoxy, tragédiemi, ústupky, zmařenostmi, sebeobětováním, míjením - a osudovou fascinací a zaujetím v procesu zrodu díla, jež všechny nevyhnutně pudí to přestoproto podstupovat zas a znovu. *** Pomalý rozjezd je v řádu železné logiky tvůrčího procesu, dynamika, oddanost, semknutost i kreativita, stejně jako napětí, se na všech souběžných frontách uhrančivě stupňují s blížícím se termínem dokončení a bobtnajícím rozpočtem. A pak je konec - *** Nenadála bych se, o kolik silnější bude celkový prožitek, když projekci nostalgičtější a ponornější Americké noci tematicky doplníte Trhákem, který se trefuje do stejného černého, jen mnohem ironičtěji broušenými, bleskurychle létajícími šípy - ta doplňující se dvojkombinace přináší vrcholnou slast. *** Na B12 s O., Lí, J., Š. a Bí. *~

plakát

Trhák (1980) 

Vrcholný požitek je pustit si tenhle film po Americké noci. *** (Na B12 s O. J. a Lí.) *~

Ovládací panel
145. nej uživatel Česko
149 bodů