Recenze (2)
Jak uvidět film, který ve skromném filmovém trenažéru simuluje UNIVERSální pohyb neboli motoriku veškerého bytí? Jenže jak už počítá s předdefinovaným viděním, viděním zacloněným dávno zform(ul)ovanou touhou člověka po jisté myšlence, jistém zážitku, posudku…, čili viděním jen skrze ni, nevidomou privátní touhu, která ho vždycky automaticky, a to je objektivně prokletí otroka a subjektivně libá „svobodná“ možnost seberealizace, vykolejí na starou známou trať - jak je viděné viděno. Na ne/naplnění touhy, na toužícím jak, závisí, zda se zrak viděnému přiblíží nebo ne. Zdymadlo touhy reguluje vzdálenost. Sistiagův film, zdá se mi, je tu pro zrak, co opustil zmechanizovaný, prefabrikovaný mód vidění, svůj zrcadlivý dóm, co zkrotl do bystré nevinnosti, protože jen pohledem z ní zahlédne, jak všehomírný pohyb vlní nerozdílně viděním i viděným. / Někdo v tom neuvidí nic. Někdo všechno. Jak se to vezme. ()
Uprostřed je kruh různě zaplněný i kolem něj míháním barevných skvrn doprovázený vrčením. viz youtube.(50%) ()