Jeden den v lidovědemokratickém Polsku

Je 27. září roku 1962. Ranní relace v rozhlase nabádá k rozcvičce a lidé spěchají do práce. Režiséru Macieji J. Drygasovi se podařilo pomocí archivních filmových, rozhlasových a policejních materiálů rekonstruovat jeden z obyčejných dnů v komunistickém Polsku. Studenti sedí v lavicích a poslouchají výklad soudruhů učitelů. Jejich rodiče zatím pracují u tkalcovských strojů a statistika hlásí, kolik kilometrů nachodí dělnice za rok na svém stanovišti, pracuje-li na sto procent. V centru města našla inspekce prodavačce z oddělení prádla dvoje silonky v kabelce. Na nádraží se střídají vlaky přesně podle jízdního řádu, ale zaprotokolované udání prozrazuje sabotážní činnost několika zaměstnanců. Na tržišti podle informátorů zemědělci prodávají zboží za vyšší ceny, než je předepsáno. Jinde mají špiclové smůlu. Sledovaný objekt dnes vyšel pouze jednou. V samoobsluze za rohem koupil litr mléka, chleba a sůl. Rutinní sdělení, ale při pomyšlení na množství špehů zamrazí. Podle identického scénáře by se zřejmě mohl podobný den odehrát v kterémkoli státě východního bloku. Tajné protokoly ze sledování a odposlechů domácností nechal režisér Drygas číst lidem různého věku a postavení ze všech koutů Polska. Do vtipné "tesilové" nostalgie tak podstrčil i méně populární připomínku toho, že spoluúčast na chodu společnosti má každý z nás. (Jeden svět)