Recenze (2)
Sartrovská floskule, že peklo jsou ti druzí, platí beze zbytku - peklo skutečně není místo, stejně jako smrt nemá topos: je v hudbě, slovech, pohledech a objektivu kamery. A na místo "slunce v duši", slunce krásného, brazilského, slunce obratníku kozoroha, státu Minas gerais, je v duši smrt. Je až něco mytologického na tématu, v němž se rodina uhnívající bývalé aristokracie nebo vysoké buržoazie uzavře do své izolované staromilsky vytapetované petriho misky a je uměleckým mikroskopem zvnějšku pozorována stejně, jako je zvnějšku ohrožována průvanem modernity. Největší přínos u tohoto filmu leží ve dvou věcech: zaprvé, tento průvan nereprezentuje žádný zjednodušený agitační symbol, ale postava stejně hysterická a ve své vzdorovité energii takřka stejně slabomyslná, díky čemuž nesmyslné dohady, obvinění, žárlivosti, řevnivosti, iluze a chiméry nevyznívají, jako by existovala jednoduchá cesta ven tím správným směrem. Díky čemuž zadruhé: film je nejsilnější, když opustí onen vnějšek a ponoří se dovnitř své petriho misky - smrt jako hlubina prostoupí celou mízanscénu, rámování i pateticky sladký neoromantický hudební podkres. ()
THE MURDERED HOUSE...ZAVRAŽDĚNÝ DůM.....Dekadentní portrét ptriarchálbí rodiny...Novomanželé přicestují do manželova rodného sídla na venkově, kdysi elegantní dům je kvůli dluhům v neutěšeném stavu. Těžká atmosféra domu krásnou svobodomyslnou ženu děsí, nachází útočiště u švagra-transvestity, který tvrdí, že je posedlý duchem mrtvé tety a který je držen v pokoji. Tragedie způsobí její odchod....Děj je rámován její nemocí a smrtí, když se do domu vrací po sedmnácti letech (IMDb)...Nádherné obrazy kamery zdůrazňují hnědou, bílou a černou interiérů v kontrastu se zelení zahrady, záběr neživého těla připomíná Mantegnův portrét mrtvého Krista.(NYT+Magiadoreal).../Působivě stylizovaný film s nádhernými obrazy bohužel postrádá jakékoliv titulky, takže sledování děje je pro neznalého portugalštiny jen přibližné/. (70%) ()