Náš svět

Viděl jsem ten film, už je to dlouho, dlouho. Ale pořád se ke mě jakýmsi způsobem vrací, tak proto. (01.06.2011)

Po Pozvánkách druhý autorův film, který mi nástupními vteřinami připadá jako epizoda z někdejších televizních Bakalářů. Což je milé, ale následné zjištění je nemilé: Jelínek si neví rady s mluvícími herci. To naznačuje už srovnání Pozvánek se Zapletalovým Josefem Chvílama, tragéd v Našem světě ale musí být špatný vtip. Pro Jelínka zdrcující je i srovnání jeho herečky s těmi Zapletalovými v Životě přede mnou, ačkoli se zároveň potvrzuje, že oba obsazují lepší herečky než herce (kteroužto okolnost by snad mohl objasnit Andreas). Náš tragický svět (jenž je jako naschvál mnohem delší než všechny předešlé Jelínkovy filmy, na nějž jsem se dodíval jen proto, že jsem Jelínkovy a Zapletalovy tvorby vášnivým sběratelem a z nějž bych vyškrtal všechny dialogy kromě jediné obstojné věty "musím si ještě odskočit") nezachraňuje ani motiv železnice, v autorových skvělých němých filmech osvědčený, a ostatně jedinými stravitelnými momenty jsou v něm právě ty vzácné chvilky, v nichž se nemluví, nebo ještě tak ty dlouhé pasáže, v nichž mluvící postava není vidět. Doufám tedy, že Entertainment bude opět beze slov. Hvězdičku dávám pro případ, že: a) jsem nepochopil, že autor analyzuje vyprázdněnost života zakletého v běžných rozhovorech nebo b) jde o jen úzkému okruhu zasvěcenců určenou sžíravou parodii některého z Cassavetových filmů. (06.07.2013)

Až na tu závěrečnou scénu tedy. Kdybych tušila co mě čeká, odskočila bych si od filmu na balkón (zapálit si cigaretu, samozřejmě)... (26.06.2011)

Těžkou avantgardu těžko hodnotit :-) (25.09.2009)