Ned Med Vaabnene! (česky Odzbrojte!) je první a dosud jedinou adaptací významného (ale v našich končinách již pozapomenutého) románu mírové nobelistky Berthy Sofie Felicitas hraběnky Kinské z Vchynic a Tetova, provdané baronky Suttnerové. Film, v němž se autorka předlohy sama v úvodu na okamžik objeví, je také pozoruhodnou ukázkou dánské kinematografie rané fáze němé éry; Holger-Madsenova režie je velice inovativní a snese srovnání s filmy, jež dnes řadíme do kánonu němé kinematografie. __Příběh mladé šlechtičny Marthy Althaus je poměrně jednoduchý, ale je psán velice silným a naléhavým protiválečným perem. Žena pocházející z vyšších kruhů rakouské společnosti vyrůstá od dětství v prostředí definovaném bezmeznou podřízeností císaři, státu a církvi, důstojnickou ctí a militantní filosofií, jež staví dějiny proti jednotlivci, muže proti ženě, církevní rigor proti zdravému vývoji dítěte. __Film začíná v okamžiku, kdy Martha je již vdána za rakouského důstojníka Arna Dotzkého a jejich syn Rudolf slaví narozeniny. Dostáváme se tak rychle k samotnému počátku tragického desetiletí naplněného dvěma válkami: italsko-rakouskou (1859) a prusko-rakouskou (1866). Z filmu se toto historické, geografické a časové zařazení stejně jako další detaily nedozvíme, ale to už je dáno limity němého filmu, který v tomto případě klade důraz spíše na morální apel a vizualizaci syžetu. Ostatně tato adaptace, k níž scénář napsal pozdější velikán světového filmu Carl Theodor Dreyer, je předloze tak věrná, jak jen může 50ti minutový film z roku 1914 být pětisetstránkové knize. __Román psaný z pozice emancipované pacifistky, kterou by dnes mnoho lidí označilo visačkou "levicová feministická pseudohumanistka", je přímo natřískaný argumentací ve prospěch pacifismu. Živé polemiky Marthy s jejím otcem, vášnivým monarchistou a militaristou, jsou přesnou ukázkou vyhraněnosti dvou rozdílných životních přístupů: Na jedné straně obhajoba války jako základního prvku přirozeného stavu a obrana konzervativních hodnot, na straně druhé obhajoba mírových konceptů, s nimiž v průběhu historie přicházeli Jiří z Poděbrad, Jindřich IV Francouzský nebo Immanuel Kant. Marthino zoufalé volání po odzbrojení, kantovském republikánství a federalismu a nastolení věčného míru však je ve filmu zobrazeno jen ve velmi letmých náznacích. Naopak můžeme vidět propracované a zřejmě nákladné bojové scény (zobrazující pravděpodobně bitvu u Hradce Králové), silné záběry z lazaretů, ale také společenská setkání v bohatých interiérech, v nichž se možná odehrávají právě ony zmíněné polemiky. To vše natočeno překvapivě dynamickou kamerou, která místy působí velmi moderně. __Jaký osud mohl mít takovýto film v předvečer války, kterou jsme si navykli označovat 1. světovou? Mírová propaganda se opět minula účinkem. Autorka předlohy zemřela ještě téhož roku a pacifistické hnutí na čtyři roky přesunulo svou činnost do podzemí. V poválečném Československu se snažili tyto myšlenky šířit např. Pavla Moudrá, Přemysl Pitter nebo dnes už zapomenutá brněnská mírová a protialkoholní aktivistka Jindřiška Wurmová. A dnes? Film bude leckomu připadat směšný, stejně jako Schumannova vize moderní evropské federalizace a pacifismus jako takový. Ale to už je osud koloběhu dějin...
()
(méně)(více)
Down with Weapons
Ned Med Vaabnene! (česky Odzbrojte!) je první a dosud jedinou adaptací významného (ale v našich končinách již pozapomenutého) románu mírové nobelistky Berthy Sofie Felicitas hraběnky Kinské z Vchynic a Tetova, provdané baronky Suttnerové. Film, v němž se autorka předlohy sama v úvodu na okamžik objeví, je také pozoruhodnou ukázkou dánské kinematografie rané fáze němé éry; Holger-Madsenova režie je velice inovativní a snese srovnání s filmy, jež dnes řadíme do kánonu němé kinematografie. __Příběh mladé šlechtičny Marthy Althaus je poměrně jednoduchý, ale je psán velice silným a naléhavým protiválečným perem. Žena pocházející z vyšších kruhů rakouské společnosti vyrůstá od dětství v prostředí definovaném bezmeznou podřízeností císaři, státu a církvi, důstojnickou ctí a militantní filosofií, jež staví dějiny proti jednotlivci, muže proti ženě, církevní rigor proti zdravému vývoji dítěte. __Film začíná v okamžiku, kdy Martha je již vdána za rakouského důstojníka Arna Dotzkého a jejich syn Rudolf slaví narozeniny. Dostáváme se tak rychle k samotnému počátku tragického desetiletí naplněného dvěma válkami: italsko-rakouskou (1859) a prusko-rakouskou (1866). Z filmu se toto historické, geografické a časové zařazení stejně jako další detaily nedozvíme, ale to už je dáno limity němého filmu, který v tomto případě klade důraz spíše na morální apel a vizualizaci syžetu. Ostatně tato adaptace, k níž scénář napsal pozdější velikán světového filmu Carl Theodor Dreyer, je předloze tak věrná, jak jen může 50ti minutový film z roku 1914 být pětisetstránkové knize. __Román psaný z pozice emancipované pacifistky, kterou by dnes mnoho lidí označilo visačkou "levicová feministická pseudohumanistka", je přímo natřískaný argumentací ve prospěch pacifismu. Živé polemiky Marthy s jejím otcem, vášnivým monarchistou a militaristou, jsou přesnou ukázkou vyhraněnosti dvou rozdílných životních přístupů: Na jedné straně obhajoba války jako základního prvku přirozeného stavu a obrana konzervativních hodnot, na straně druhé obhajoba mírových konceptů, s nimiž v průběhu historie přicházeli Jiří z Poděbrad, Jindřich IV Francouzský nebo Immanuel Kant. Marthino zoufalé volání po odzbrojení, kantovském republikánství a federalismu a nastolení věčného míru však je ve filmu zobrazeno jen ve velmi letmých náznacích. Naopak můžeme vidět propracované a zřejmě nákladné bojové scény (zobrazující pravděpodobně bitvu u Hradce Králové), silné záběry z lazaretů, ale také společenská setkání v bohatých interiérech, v nichž se možná odehrávají právě ony zmíněné polemiky. To vše natočeno překvapivě dynamickou kamerou, která místy působí velmi moderně. __Jaký osud mohl mít takovýto film v předvečer války, kterou jsme si navykli označovat 1. světovou? Mírová propaganda se opět minula účinkem. Autorka předlohy zemřela ještě téhož roku a pacifistické hnutí na čtyři roky přesunulo svou činnost do podzemí. V poválečném Československu se snažili tyto myšlenky šířit např. Pavla Moudrá, Přemysl Pitter nebo dnes už zapomenutá brněnská mírová a protialkoholní aktivistka Jindřiška Wurmová. A dnes? Film bude leckomu připadat směšný, stejně jako Schumannova vize moderní evropské federalizace a pacifismus jako takový. Ale to už je osud koloběhu dějin... () (méně) (více)