Tichá křídla

Do bojů 2. světové války zasáhly významným způsobem kluzáky. Jejich piloti opakovaně projevovali velkou dávku odvahy, když se s bezmotorovým a ne právě dobře ovladatelným letounem pokoušeli přistát na často nepředvídatelném terénu. Tam, pokud přistání přežili, kluzák opustili a zapojili se do bojů po boku svých pasažérů. Kluzáky vozily pěšáky i výzbroj, někdy byly používány také pro čistě nákladní účely. Jako první využili kluzáky pro bojové nasazení Němci v květnu 1940. S jejich pomocí podnikli spektakulární akci, jejímž výsledkem bylo dobytí zdánlivě nedobytné belgické pevnosti Eben Emael. V květnu 1941 se kluzáky Luftwaffe podílely na krvavě zaplaceném dobytí Kréty. Kluzáky používali i Američané a Britové. Zvláštní zájem o ně projevilo americké letectvo a výrobní program kluzáků se jeho velení podařilo nastartovat už před vstupem USA do války. Nejznámějšími se staly letouny firmy WACO pro osm nebo dvanáct osob. Američtí piloti kluzáků si odbyli svou nepříliš šťastnou premiéru na Sicílii v červenci 1943. Na jaře 1944 pomáhaly americké kluzáky Britům v úspěšné operaci proti Japoncům v Barmě. A jistě nejznámějším zůstává masové nasazení kluzáků během Dne D, 6. června 1944. Podobnou historickou roli si kluzáky zopakovaly při invazi do jižní Francie v srpnu 1944. V září stejného roku se piloti kluzáků zúčastnili bohužel neúspěšné operace Market Garden na jihu Nizozemska. Během bitvy v Ardenách bezmotorová letadla zásobovala obklíčené americké jednotky a svou poslední příležitost v průběhu 2. světové války dostaly kluzákové jednotky při překročení Rýna v březnu 1945. (oficiální text distributora)