Na sever od slunce

,,SURFOVALI JSME V LEDOVÉ VODĚ. ŠTÍPALI DŘEVO, ABYCHOM ZŮSTALI V TEPLE, OPRAVDU JSME CÍTILI, CO ZNAMENÁ BÝT NAŽIVU. CHTĚL BYCH SI VZÍT NĚCO Z TĚCH POCITŮ S SEBOU.…“ /// Místo, kde vás nikdo neruší… pro někoho hrob, pro někoho zátoka, kam moře vyplaví tuny odpadků. Inge a Jørn se rozhodnout žít nějakej čas, tak nějak (jak říkáme my měšťáci) BLÍŽ K PŘÍRODĚ. Jejich touha po dobrodružství , ovšem musí bejt i touhou vaší. Pak snáz uvěříte, tomu, jak si užívaj zimu, déšť, sníh, dobrý vlny, tuny vodpadků (tak dobrá, tomu věřím). Ti kluci zažili něco zajímavýho. Nepřeceňoval bych to, páč tady nejde ani tak vo ideje, jako vo dobrodružství. Mám rád dobrodružství. Klidně bych tam s nima vodjel. Bez zbytečnejch keců… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým snem je mít po surfování vomrzliny. 2.) Živím se jídlem s prošlou spotřebou. (Houmles? Hovno, je to in!) 3.) Thx za titule ,,neneezatch“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.01.2014)

239. Má první divácká zkušenost s filmem z festivalové řady Jeden svět, velmi svěží, poutavý dokument, který nás dokáže snadno podnítit i k velmi překvapivým úvahám a zamyšlení, ano, bez pochyb jde o ojedinělý, originální experiment, ale i o hazardní počin ohrožující zdraví i život obou mladíků, snaha odpovědět na otázku po smyslu takového počínání se může pro nás stát tím hlavním podnětem k přemýšlení, ani pro ně dva samotné není jednoznačná odpověď snadná, i oni si jí často, v konfrontaci s neočekávaně obtížnou realitou pokládají, právě smysl všeho počínání procházel po celý čas velmi pozoruhodným vývojem, stejně tak jako se vyvíjeli pod vlivem nových, nezvyklých podmínek a situací oni dva, jejich snaha přizpůsobit se, přežít a zároveň si i přes překážky udržet možnost věnovat se svým oblíbeným aktivitám, je nejvíce lidsky posunula a pro nás ostatní může být silným povzbuzením, i když se nestaneme jejich následovníky. (19.12.2014)

Z čeho jdou udělat kamna? Na co se hodí Pet lahve a spoustu jiných odpadků.....ne, ještě teď to nemůžu rozdýchat. Já nevím jestli mám těm klukům závidět jejich nadšení pro (mimo jiné) očistu malého kousku pláže a nebo je mít za dobrodružné šílence. Byla mně snad větší zima než jim, když jsem je viděla surfovat v ledovém moři a nebo sjíždět hory atd. Ale rozhodně jsem nesdílela jejich nadšení pro mrkvový koláč. Svojí hloubku měli i jejich závěrečná slova, když seděli nahoře a dívali se na moře s útesem "Můžeme se dívat na všechno a nebo také na nic".......vynikající dokument, který má do sebe rozhodně daleko víc než jen to dobrodrůžo. (04.08.2015)

Obdiv patří jak Jornovi, tak Ingemu, protože do tohoto se odhodlat... kolik lidí to asi už někdy napadlo- kolik z nich to dotáhlo do konce? Skvělá práce- 3 tuny odpadků, které byly z úchvatné pláže na severu od slunce odvezeny pryč sice nejsou mnoho, když si člověk představí, kolik jich na naší zemi ještě zbývá- ale přece, oba pánové se zasloužili o život mnoha ptáků a mořských tvorů, kterým by se tímto odpadem zanesli žaludky a zemřeli by. Ty "poklady", co moře někdy vyplaví! Ono se řekne: "Jedna spadlá láhev, to už se nezblázní..." aha, kolik je na této planetě lidí? Dokument se mi líbil, záběry byly úchvatné, chlapci stateční a zima mi byla, jen když jsem se na film dívala. Viděno 6. 3. 2013 v kině Světozor- Jeden svět 2013. (06.03.2013)

Každý z nás má jistě svůj sen o opuštěném místečku, kde bude pánem svého času s výhledem na moře. A přesně takový sen si splnili tihle dva kluci, kteří se rozhodli jeden rok strávit na opuštěném norském pobřeží, kde za svůj pobyt zaplatí přírodě sběrem odpadků, které vyplavuje každý den moře. Záviděníhodné odhodlání a tak dobře uskutečněné a naplno prožité dobrodružství, že se dalo jen závidět, v dobrém slova smyslu. (viděno v rámci festivalu Jeden svět 2013) (14.03.2013)