První učitel

Končalovskij dokázal i v rámci socialistický sovětský tvorby točit filmy překvapivě objektivní a nikoli tupě propagandistický. První učitel ukazuje na jedný straně primitivismus a zoufalý postavení ženy v uzbecký tradiční společnosti, na druhou stranu ale i sílu vztahů, rodiny a kouzlo prostýho života díky těm samým tradicím. Do tohoto světa jako slon v porcelánu, umanutej misionář, prostě aktivní blbec vstupuje mladej komouš se svým náboženstvím nalitým někde ve VUMLu. Ten je ale v našem příběhu nakonec kladnou postavou (vono by to jinak těžko bylo možný v CCCP promítnout a milej Končalovskej by musel vzít kramle hned po prvotině, žejo...), protože i on má svoje lidský dobrý stránky. Konec prozrazovat nebudu, snad jen, že to nakonec všecko dobře dopadne a je naznačený, že socialismus zvítězí i na nejzaostalejší uzbecký vesnici. (Já bych teda řekl, že jsme v Uzbekistánu, když se tam mele o Taškentu, nikoli v Kyrgyzstánu, jak praví anotace). Že socialismus zvítězil jen na chvíli a že to bylo vítězství pěkně na hovno, to už dneska taky víme, ale to naši milí hrdinové a dokonce ani Mistr Končalovskij nemohli ještě tušit.