Recenze (2)
Citáty hóch básnikov, odkazy na zen, Japonsko a alžírska púšť. Od detailov zmrznutého či dorezaného prsta k panorámam zasnežených hôr. A späť. Vlaky, prechody , čajovne, samota, nahota. A haiku. Veď ako by nezávislý, uvažujúci intelektuál dneška mohol zabudnúť pre Boha živého na haiku! Takto nejako to dopadne, ak schytí intelektuál do ruky kameru a hľadá zvnútornenú poéziu a nepomenované myšlienkové poryvy za každým pohľadom. Chcel som napísať "za každým lajnom", ale píšem to až teraz. Nemá zmysel sa tu preťahovať o takom či onakom význame, a vysvetľovať prečo takto nie, pretože celý film je v podstate osobným poetizujúcim zápisom, cenným pre tvorcu a možnože jeho frajerku. Lenže to je známa trauma umelcov - často márnomyseľných ješitov - myslia si, že ak zvládnu jedno-dve umenia, sú majstrami všetkých. Jednoducho to tak nie je a tak vznikajú podobné zbytočnosti ako táto. Základný rámec nie je sám márny, len by sa ho musel chopiť niekto, kto má aspoň kúsok filmárskeho talentu. ()
Východní člověk z jiné doby by o tom napsal sérii haiku. Západní člověk dneška vrství okamžiky pomocí kamery. Gin Sekaï je mnohovrstevnatý projekt, jenž se dotýká umění performance, zachycuje přítomnost těla v pohybu a ve zhuštěné filmové podobě nás provází na cestě do Japonska. Ve sledu scén, které si zachovávají původní podobu a spokojí se s přibližností a zároveň celistvostí záznamu, se člověk prodírá sněhem a dál. Konfrontace vlastních schopností a zvláštních míst. ()