Zůstává tvou radostí

„Neuzavřeným zkoumáním energií a rituálů vycházejících z různých pracovních prostor" nazývá režisér Denis Côté svůj esejisticky pojatý snímek. Zachycuje v něm pracovní i odpočinkové aktivity různých dělníků, které ukazuje v pestrých i monotónních činnostech. Ať už jde o obrábění součástek, nebo konstruování myšlenek, odhaluje nám věci v procesu, podobně jako je přiznaným intelektuálním procesem i samotný film. Ten není čistým observačním dokumentem a lze v něm nacházet množství autorských voleb. Côté své protagonisty čas od času nechá pózovat (a v syrové stylizaci připomene třeba Ulricha Seidla), jindy záměrně potlačuje jejich promluvy. V zachycených činnostech pak nenachází nedostatky a podobně precizně staví i samotnou filmovou úvahu o možnostech naplnění lidského života, jehož podstatnou část tvoří právě práce. Její pozorování je zde naplněno stejným vnitřním pnutím jako intelektuální úvahy. (MFF Karlovy Vary)