Obsahy(1)
Víte, jak tenká je hranice mezi realitou a fantazií světa autora? (Filmový festival fakulty informatiky v Brně)
Recenze (3)
Oh bohové... Proč... Proč do háje někdo točí filmy, který vypadá jako destilát všech tenn-upířin tvajlajtího hávu stlačený do pár minut, navíc s podivným pokusem nacpat tam hloubkovilné myšlenky o pronikání fikčního světa, brr.. Já vím, že myšleno to bylo na opak a epizody s upírem a vlkodlakem jsou jenom prostředkem k tomu ukázat, že tohle je ta "vymyšlená realita" toho, co ctěná mladická autorka vpisuje do svého sešítku, ale to do háje nikoho nenapadlo, že by mohla psát o něčem zajímavém?? Vždyť i kdyby ji tam napadl pozůstatek vařené brokolice, byl by výsledek zábavnější. Toliko ku zcela mizernému ději. Řemeslně to není úplně nejhorší, ale je tam dost co dohánět, jelikož nevím, kolikátý ročník režijní duo při výrobě filmu studovalo, nebudu to dál nijak komentovat a pomlčím o všech možných prohřešcích, které zmínil Bruka. Vidět možno zde, přestože nevím, kdo by to dělal, když tu ZASE není vesmírná vydra s chapadly. ()
Takže, chodím v lese, za mnou bude nějakej blbec, pak kolem mně proběhne žena, se kterou si to krásně užije podivný upír, mě se však podaří utéct, ale narazím na přítulného vlka. Z vlka se stane vlkodlak, z vlkodlaka fuckt, ale fuckt sexy chlap, který mě někam unese. Pak mě začne balit, já mu podlehnu a on mě jednoho krásného večera sežere. Konec. Takhle přesně vypadala povídka té autorky, která se v příběhu objevila. Radši ať už nic nepíše, protože se nedá dívat na zfilmovanou verzi, tak jako na tu povídku. ()
Dvě za kameru. Je potřeba máknout na přechodech, jsou jak kdyby to hrálo na kazeťáku. Hudba někde moc tlačí na pilu a likviduje atmosféru. Střih hudby je...no, spíš není. V němém filmu je to s mixem hudby složité, musí to všechno k sobě pasovat jak prdel na mísu, jinak ty střihy rvou uši. Vizualizace atmosféry - kino dobré, jinak všude hrozně moc světla. Ponurá hudba, napětí, tak proč takovejhle les proboha? A proč jste to nestřihli přes osu, když jste chtěli natáhnout vzdálenost? Dyť to musí poznat i malé dítě, že běhá tam a zpátky... Závěr - hrdinka v pokoji - musím přece vytvořit atmosféru domova (klid, bezpečí, doznívání zápletky). Víc teplých barev, klidně to posunout do oranžova, bílá a hnědá budí dojem infekčního oddělení Fakultní nemocnice U svaté Anny. Setkání v kině - přidat trochu dějové interakce mezi Marií a Honzou, ať se ten jejich vztah rozvine a vznikne nějaká motivace konání, rovnice pohled+úsměv=pomoc moc nefunguje. Tuhle část pomalounku péct, ne to jak Babica kydnout na pánev a zalít sojovkou. Tomu pobíhání po lese chybí detaily, všude jen polodetail. Sundat kameru z rigu a trochu to roztřást, ať to má nějaký grády sakra, ne že budu čumět na orientační běh ZŠ Ostopovice. Propiska ve filmu - NIKDY. Vždycky černé písmo, to si někam vytesejte do trámu. Katarze - pointa pronikáni realit je srozumitelná, ale kvůli malému rozvinutí je jakoby samoúčelná. Nic nesděluje, nikam se neposunuje a nevyvolává žádné otázky. Postě si jen tak leží na zemi a hnije. A smrdí. A musí se větrat. Dávám rovnejch 40 (za kameru, která má se zbytkem filmu společného tolik, co Scarlett Johansson s vystřelovacím nožem). To vám celkem jde, pracujte na zbytku. Mír. ()