Řekni něco

(A ano, Vitex má také pravdu. Jeho hodnocení odráží skutečné kvality filmu, to moje pak zásadní rozpor mezi tím, o čem by fim chtěl být, a o čem doopravdy vypovídá. Ale výpověď je to podmanivá a výmluvná.) *** Není to o poškození matky a dcery soužitím s násilníkem. Resp. stalo se to, ale to není jádro problému. S dávkou ironie a odstupu se dá snímek považovat za dobrou ukázku typické dnešní norské hysterizované společnosti, aneb co se s lidmi stane, když jim dvě generace po sobě nahradí štědré sociální dávky, zábava, zapomnění v alkoholu a úřední a televizní návody na život zdravou sebefreflexi a vlastní životní zkušenost. Jak prázdné, větrem nesené slupky bez vnitřní sebejistoty se z nich stanou, když na ně nic a nikdo nevyvíjí tlak, aby něco uměli, aby rozuměli životu, uměli vzít věci do svých rukou - pak nevědí, co to s nimi je, ani jak jinak by to mělo být, motají se v depresích, hledají zapomnění v cestování, pitkách, náhražkách vztahů a střídavě upadají do letargie a emočních erupcí. Násilí je mezi lidmi v Norsku, hlavně v Oslu, častým jevem, je známkou bezradnosti a paniky neschopnosti si sebe uvědomovat. Podobný vhled do absence autentických vztahů, nejen osobních, ale třeba i pracovních, a potřeby ji formálně napravovat a zahlazovat dává stejně nechtěně i další snímek Jednoho světa - Rebelové. *~~ (08.03.2016)

Moje hodnocení není v žádném zásadním rozporu s komentářem od "JitkaCardova". Snímek má nesporné filmařské kvality, především skvělý střih a v mezích zvoleného skromného konceptu nápaditou kameru. Svým vyzněním mi připadal v rámci tématu velmi věrohodný, i když můžu srovnávat jen s jedním obdobným případem z mého okolí. Každopádně se ale rovina portrétu oběti domácího násilí a rovina náznakového popisu rozmazlené společnosti nevylučují ani navzájem neoslabují. (09.03.2016)