VOD (1)
Obsahy(1)
Dokument, v ktorom sa režisérka Cassie Jaye, ktorá sama seba označuje za feministku, vydá za cestou hľadania "pravdy" a to ako pravdy prezentovanej feministickým hnutím, tak i hnutím za práva mužov v USA. Po rade vypočutých názorov a reakcií sa začala viac zaujímať práve o hnutie za práva mužov (MRA) a sama počas tejto cesty prehodnocovať svoj postoj k feminizmu. Divák sleduje postoje oboch strán a zistí, že podobne ťažká téma, logicky, nemá len jednu stranu mince. (Furmi)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
Tento film komentuji jakožto absolventka programu Gender Studies na Karlovce a jako takový pro mě byl must-see záležitostí. Cassie má dobrý úmysl dát prostor oběma stranám a sama se k celé věci víceméně nevyjadřovat, nicméně její video vstupy vypovídají a o velké naivitě a nedostatečné znalosti genderové problematiky v celé její šíři, byť se definuje jako feministka. Problém neleží v mužích, ani ženách, nýbrž v nedostatku komunikace mezi oběma tábory a nepochopením, že příčína je v genderových stereotypech a jejich neustálém upevňování skrze socializaci. Pokud budeme od malička kluky vychovávat k tomu, aby byli silní, nebrečeli, atd. - nejen, že u některých rozvoj agresivity spíše podpoříme, ale zároveň v takovém diskurzu nebude možné muže zároveň vykreslovat jako oběti domácího násilí. Pokud jsou ženy považovány za primární pečovatelky, tak to má jak výhody - že nejspíš u soudu získají děti, tak nevýhody - že si třeba nemohou tak svobodně vybírat kariéru, mají míň peněz, atd. Vše má své pro a proti. Proto jediné řešení vidím v přistupování k lidem jako k individualitám v jejich jedinečnosti, spíš než na ně automaticky nalepit předsudky a labely spojené s jejich genderem ještě před tím, než mám možnost je dostatečně poznat. Jak zde vidíme z první ruky, je to velice kontraprodukutivní. Jak říká Emma Watson, je to boj všech lidí, ne jen žen, a muži, jakkoliv mohou ze současného uspořádání profitovat v některých oblastech, v jiných zase ztrácejí. Rozhodně mě mrzí a rozčiluje tendence současné doby - politická korektnost a nemožnost o určitých věcech mluvit (viz. azylový dům v Londýně), protože to není dostatečně atraktivní téma. Dělat z žen neustálé oběti násilí plodí akorát další násilí a upevňuje tento pocit v ženách, místo aby jim to dávalo konkrétní návod, jak takové situace řešit. A zároveň to zneviditelňuje násilné ženy, které týrají své partnery. Nic není černobílé a každý jsme jiní, proto nemají takové generalizace vůbec žádnou vypovídající hodnotu a v podstatě jen zakonzervovávájí status quo. Zkrátka dokud bude feminismus tematizovat pouze ženské problémy a nepřihlédne k tomu, že i muži to mají v některých ohledech těžké, a že na nás všechny bez výjimek nějak dopadá současný genderový řád, budou v reakci na to vznikat skupiny jako MRA, které zase akcentují mužskou zkušenost. A to znemožňuje vzájemný dialog, což považuji za extrémně neefektivní a dokud nevznikne jakýsi nový směr (něco jako Gender Studies), který řeší tuto problematiku v celé její šíři, není pro mě možné se identifikovat s čistě jednou nebo druhou stranou. ()
Vyvážený dokument. Je super vědět, že je člověk schopen změnit svůj prvotní názor. To je dle mého důkaz inteligence. Neříkám, že 100% pravdu mají muži, nebo ženy. Nicméně když člověk vidí uřvané a vulgární příznivce feminismu (což mohou být muži i ženy) a proti nim klidně argumentující zastánce mužů, tak ten kontrast je obrovský. ()
Lidé se neustále vyvíjejí, ale díky pokroku v průmyslu, technice, kanalizaci, zdravotnictví atd. se naše vztahy změnily tak hodně, že na jistých místech vznikly strie / jizvy nebo možná dokonce i zůstaly otevřené rány. Rány a jizvy je třeba hojit a ne ignorovat. Tenhle dokument se té role ujímá. Jeho tvůrkyně sama je totiž velmi femininní (křehká blondýnka) žena, co se považuje za feministku, a přitom je ochotna zpochybnit vše, naslouchat oběma stranám, vidět fakta a kriticky přemýšlet. Sama se tak vydává do té zaječí nory / bere si červenou pilulku, při tom nachází hluboké pochopení pro utrpení obou stran, odhaluje také nemocné jednání a povrchní bludy ve společnosti a klade důležité otázky, třeba: "Proč některé feministky nespolupracují s mužskými aktivisty, jestli jim jde o rovná lidská práva?". Takhle si představuji skutečný investigativní žurnalismus - odvážný, laskavý a soucitný a budující mosty - proto si zaslouží všechnu chválu. Dokument je na youtube volně k shlédnutí, ale je to síla. ()
V dnešní době nevídaný počin. Feministka hledá témata pro svůj nový dokument, rozhodne se zaměřit na „rape culture“ a ke svému překvapení zjistí, že je tu nezanedbatelná druhá strana „barikády,“ která neměla mnoho příležitostí dostat se ke slovu. A tak se drahá Cassie pouští dolů králičí norou a pomalu přichází na to, že svět není tak černobílý, jak by ho feministky chtěly malovat... Film jsem se rozhodla shlédnout poté, co se kolem něj zvedla bouře nevole a protestů proti jeho promítání. Dobrá práce! Mnoho z nás by se o něm bez té vší negativní publicity možná nikdy nedozvědělo! ()
Dobre spravený dokument, o objektivite ktorého sa dá dosť pochybovať. Rovnako ako o zázračnom precitnutí jeho autorky. Podozrivé je aj to, aký malý priestor dostal "feministický tábor" a to, že sa k slovu nedostali tí, ktorí k téme majú čo povedať. V dokumente tak chýba množstvo informácií. Tie, ktoré sa v ňom objavujú, do seba príliš hladko (účelovo?) zapadajú. Objavili sa aj informácie o tom, že niektorí podporovatelia kampane, ktorá film finančne dotovala, pochádzajú aj z hnutia MRA. ()
Galerie (25)
Photo © Jaye Bird Productions
Reklama