Režie:
Isao JukisadaKamera:
Takahiro ImaiHrají:
Icudži Itao, Sumire Ašina, Izumi Okamura, Noriko Kidžima, Šó Nišino, Kisecu Fudžiwara, Masaki Miura, Júko Mijamoto, Józaburó Itó, Juki Kazamacuri, Góiči Mine (více)Videa (1)
Recenze (2)
Film jsem si vybral čistě na základě nepravděpodobné emocionální reakce zmíněné v titulu (Vzrušen Gymnopedii). Možnost, že by někdo mohl pocítit vzrušení z hluboce melancholické klavírní hudby Erica Satieho mě zaujala. Ukázalo se, že možné to je, byť asi výhradně v Japonsku. Režisér nezávislých snímků Furuya, omšelý muž strhané tváře a v colombovském balóňáku právě odpískává svůj poslední snímek, bez peněz se potácí ulicemi a příležitostně si nevybíravě bere různé ženy, které z neznámého důvodu (žánr?) nedovedou/nechtějí bránit. Studentky, herečky, zdravotní sestry, sousedky mu v průběhu násilného styku mu podléhají i emocionálně a hlavní hrdina, o kterého by si dle mého neexpertního názoru průměrná žena neopřela kolo a mohl by tedy být rád za každou projevenou bezplatnou přízeň, je při i po styku podivně smutný. Znějí gymnopedia. U děl dálnovýchodní provenience je těžké na první dobrou určit, zda si [z diváka] tvůrci dělají či nedělají legraci. V Jimunopedi ni midareru této hypotéze nahrávají nerealistické reakce žen a vrstvící se bizarní situace. Divák ale postupně seznává, že sexuální extempore zdrchaného filmaře souvisejí s jistou životní tragédií, sepětí melancholie a neradostného sexu má jistý nekomediální důvod, jehož postupné odkrývání poskytuje jisté vodítko k cestě z bizáru, byť ne docela. Satieho evokativní klavírní skladby mají za sebou už slušnou filmovou kariéru. Jejich užití v Jimunopedi ni midareru je jedinečné a zvrhlé velmi pozoruhodným způsobem. ()
Neuvěřitelně hloupý snímek, ve kterém figuruje jedna stále dokola opakovaná píseň a arogantní a nadržené prase, které kudy chodí, tudy znásilňuje (tohle bych sexem opravdu nenazývala), neb má bolavou dušičku. Inteligentnější příběh zaručí i (pod)průměrné domácí porno. ()
Reklama